Dolujeme vzpomínky. Záhada fotografie objasněna skvělou historkou. A nebo ne?
Kdo je tento havíř, pomůžete? Tuhle fotografii často používáme v propagačních materiálech a byla pořízena zřejmě v dole Jindřich II. Ale kdy a kdo na ní je, jsme netušili. Až do středy, kdy nám dorazila báječná hornická historka. Po sobotním zveřejnění se ale ozvala rodina, která k fotografii přiřazuje jiné jméno, svého dědečka. Původní příběh, který se dole odehrál, je ale skvělý. A my jsme nejspíš zase na začátku.
Text: Pavel Přinesdomů
Chtěl bych dát duši fotografii. Přesně si pamatuji, jak vznikla.
To bylo kolem roku 80 minulýho století, když přišel na šachtu redaktor deníku Rovnost nebo Rudé právo, to už přesně nevím, jmenoval se Růža a oženil se na Anenskou, kde také chvíli bydlel. Chtěl udělat reportáž v nějakém dobrém kolektivu o práci v dole.
Tenkrát ráno na raportě ho dovedl šéf Pezlar a představil nám ho - čisťounkýho, nažehlenýho, fungl nový fáračky, funglovku cubru, no jak ze žurnálu, samozřejmě všichni se usmívali.
Přihlásil se předák Zdenek Bortlík, aby mu ho dali a hned pisálkovi předpověděl životnost v šutě maximálně 20 minut, čemuž jsme všichni, kdo znali Bortlíka, věřili. Na práci ras, měl dobrou fyzičku a byl fakt dobrej, a to vyžadoval od všech spolupracovníků, málokdo to vydržel, ale byla to nejlépe placená parta, vydělávali kolem 300 Kčs/šichta, jinak v civilu výbornej chlap.
Tak tam už se redaktorovi nechtělo. Všimnul si naneštěstí mne, byli jsme na Anenský kdysi sousedi, tak že by chtěl jít s náma, z čehož měl "obrovskou radost" náš předák Lojza Bábek. Tak nám ho Pezlar přidělil s tím, že když se mu něco stane, tak půjdem všichni na "Kopeček", tam se řešily různé delikty.
Chlapi mi "poděkovali" a jeli jsme dolů. Dole, když jsme vystupovali ze šóle, první problém, Růža ohluchnul. To ohluchne každej nováček, když jede šusem dolů, změna tlaku, tak zalehnou uši. Přišli jsme do rabuňku na 9. patře a Růža začal svou redaktorskou práci - vyptával se, fotil, nikdo mu neodpovídal, každej se věnoval svý práci, nebyl čas.
A už jsem u fotografie. První štont od štreky pracoval Karel Šustek (havíř na fotce), bydlel pod stadionem. Přiblížím činnost, kterou provádí na štrosu. Vyšramáno už bylo určitě před 3 - 4 dny, podle zlomeného fálu na stropě, zatáhl kopnu a kopal pilóšek pro mitlovou šprajc, změřil špermasama a dal míru běhačovi a ten mu šprajc uřízl, většinou na mírný salámek, když nebyly po ruce špermasy, tak se dala míra na grac, půl střevíce a dva prsty. Této části asi mnozí z nás neporozumí, hornický jazyk je naprosto svébytný a budeme se i jemu věnovat.
No, potom milýho redaktora poslal níž, tam ho havíř zahnal, a tak postupoval níž a níž. Zastavil se u mě, začal se vyptávat, poslal jsem ho do ...... nebo že mu ublížím, protože nebyl čas na pokec a navíc ještě na něj dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Tak jsme si ho podávali, až skončil na podseku u Bohuše Sojky, ten měl vyšramáno 3 jány dopředu a byl zašalovanej, takže tam bylo bezpečno. Tam se usadil a přečkal konec šichty.
A co napsal do novin, to fakt nemělo chybu. Dlouho jsem měl ten článek vystřiženej a pak se mi časem ztratil. Ale některé citace si pamatuju dodnes. O Jarovi Jánošovi (strýc Pagáč) napsal že beskydský ogar vyměnil čerstvý vánek valašských hor za separátní větrání dolu Jindřich. O mě, že je radost mě pozorovat, jak mi jde práce pěkně od ruky. Mně se zrovna nedařilo, nadával jsem jako špaček a byl jsem na něj vulgární, ale tužka snese všechno. Dlouho si z nás havíři dělali srandu, že "pozóór jdou héérečky, pusťte je dopředu, hvězdy". Tak to je historie zmíněné fotografie.
Pan Přinesdomů pak ještě doplnil:
Nechtěl jsem se v příběhu o fotce moc rozepisovat, aby to nebylo dlouhý, ale dodávám, že jsme byli brigáda socialistické práce Aloise Bábka, na druhý šichtě by předákem Zdeněk Suchánek a v noci předákoval můj otec Ferda Přinesdomů. Můj děda taky Ferda narozený 1902 fáral na Anně, potom na Antonínovi, nakonec učil na učilišti na Zastávce. Říkal, že tenkrát stačilo nakopat na šichtu 2 vozíky, jeden na sebe a druhý na běhača. My už jsme kopali 15 vozů na hlavu. To jenom tak trošku ze vzpomínek. :)
Zkusili jsme to a poslali panu Přinesdomů i tuto fotografii, která pochází ze stejné doby, možná stejného dne.
Bohužel se jménem vám nepomůžu, mrzí mne to, ale havíř pracuje v kolmé sloji, v takzvané šachtici, a tam kopali ti nejzkušenější ze zkušených havířů. Bylo to tak nebezpečný, že když u nás fárali horníci z Ostravska na exkurzi, tak o nás říkali, že jsme sebevrazi, že u nich se nic takovýho nevyskytuje. Byl jsem na Ostravsku i na Kladensku jako báňský záchranář, ale naše dobývání uhlí bylo fakt nejvíc náročné. Když se tu fotku koukám zleva, zprava, odspodu, odvrchu, tak si možná vzpomínám. Je to sice horník, ne kopáč, ale zavlažovač, ti chodili v noci.
V den zveřejnění nám přišlo mnoho reakcí, mezi nimi se objevilo hned několik zpráv od členů rodiny, která na obou fotografiích označila, že jde o pana Jana Malého. Pátráme tedy dál. :)
