Punková malérečka z Tetčic

Profesionální zdobení kraslic a udržování dávných vzorů a technik bývá doménou klidných stařenek v kroji. Alespoň tak se téma vždy podává před Velikonocemi. Jenže „profi“ malérečka, jejíž práci posvětili všemožní odborníci a folkloristé, může mít klidně čtyřicet, divoce nabarvené vlasy i pořádně prořízlou pusu a běhat v džínách. Přesně tak jako výtvarnice Soňa Štossová z Tetčic. Ale když sedne ke zvláštní plotýnce, vezme obarvené vyfouklé vejce a roztavený vosk začne umně tahat po skořápce, před očima se vám roztančí nádherné vzory a rázem si připadáte jako v předminulém století.

Sluníčka, kytičky, vějířky, prostě vzory evokující jaro, přitom piluje už patnáctým rokem. Takže své malérečkové období nastartovala ještě před svým 30. rokem. Přesně osm let je pak členkou Asociace malířek a malířů kraslic. Zajímavé - vzhledem k tomu, jak často se mladší generace nad folklorem ošklíbají. A ještě zajímavější je, že se do tradiční reliéfní voskové techniky pustila žena z oblasti, kde zdobení kraslic vlastně žádnou velkou historii nemá.

Čárka, vlnovka, tečka jako před staletími

Jsou její naprostou vášní. Už před Vánocemi se jí po „kraslicování“ tak stýskalo, že nevydržela čekat na skořápky a typickými vzory pokryla baňky či svíčky. A měly takový úspěch, že už má objednávky na příští advent.

„Pořád ale vidím nepřesnosti, některé vzory mi nejdou, jak bych si představovala. Když se koukáš na ty babky a mistry ve zdobení voskem, každá čárečka, vlnovka, tečka je stejná, nikde jim nic neujede. Jsem zvědavá, kdy se jim budu moci vyrovnat,“ popisuje výtvarnice a vy nechápavě koukáte, co má na mysli, protože bleskovou rychlostí vytváří jednu část vzoru za druhou, jako když tiskne.

Inspiraci hledala na jarmarcích a třeba v obrázcích na internetu, obracela se na zkušené kolegyně. Zkoušela a dodnes zkouší různé motivy. „Neexistují přesně dané vzory, ale pravidla to má, i proto jsou voskem malované kraslice podobné. Naším posláním, jak říká asociace, je toto umění zachovávat a předávat je dál,“ líčí a u toho vytváří středový pásek ze srdíček a lístečků.

Kromě obřího umu už toho ke zdobení kraslic jinak moc nepotřebujete. Věčně nahřátý vosk a ten správný „fórychtung“ na jeho nanášení. Ten má každý svůj a střeží si jej jako oko v hlavě. V případě tetčické malérečky je to obyčejná tužka, na jejímž opačném konci je vtlačený malý špendlík s kovovou hlavičkou. Jen zahnutý dolů, aby mohla pouze ťukat do vosku a nemusela hýbat zápěstím. „Tak tohoto pomocníka mám od úplného začátku,“ směje se. Kutilsky se dostala i k zařízení, kterým si vosk rozehřívá – elektrikou napájenou plotýnku jí vyrobil známý, který ji při práci sledoval. Zkoušela kde co, i rozpouštění vosku v plechovce, ale planoucí svíčka ani její typický odér jí nevyhovovaly.

Na pštrosí s kompresorem

No, a když mluvíme o kraslicích, tak jsou potřeba samozřejmě vyfouklá vajíčka. Zrovna teď jich mají Štossovi v průjezdu domu opravdu hodně – buď díky své vlastní spotřebě nebo svých známých, kteří jim skořápky celoročně nosí. Jak se jen trošku oteplí, aby se dalo venku vydržet delší dobu, přichází čas barvení.

Odstíny každým rokem pečlivě vybírá, protože móda zasahuje i do tradičních umění – vzor je sice historický, ale barva klidně divoce metalická, jak si zrovna žádají trendy. Třeba letos ale Soňa sází na úplně přírodní tóny. Když má krásnou a bezchybnou hnědou skořápku, tak ji barvou netrápí a naopak na ni nanese barevné vosky. Jinak samozřejmě nemůže chybovat, když vajíčka nabarví nazeleno, nažluto nebo načerveno. Používá k tomu speciální barvy ve spreji a bere jedno vejce za druhým. Její kolegyně třeba skořápky navlékají na šňůrky a stříkají ve velkém zaráz. „A dokonce jednu dobu letěla šedá, tak jsem je stříkala autolakem,“ ukazuje matně šedé vajíčko. Překvapují ji děti, které často sáhnou po černé barvě. Dávno jsou pryč doby, kdy si malérečky vypomáhaly jen řepou, zelím nebo cibulí.

Přestože jsou její doménou slepičí vajíčka, experimentuje i s vejci kachními, křepelčími nebo dokonce pštrosími. A vyfouknout takové velké vajíčko, na to potřebuje manžela s vrtačkou a kompresorem. Když to zkoušeli ústy, málem všechny z toho funění kleplo. Všechna vajíčka jsou před jakoukoliv úpravou potřeba pořádně vymýt a umýt. „Jinak nespolupracují, nechytají barvu, a když se zamastí, tak ani vosk na nich nedrží,“ vysvětluje výtvarnice.

Samotné malování vypadá jako hračka, ale už od začátku února sedí Soňa Štossová téměř každý den několik hodin v jedné poloze – v levé ruce vajíčko, v pravé svoje malovátko. „Hm, tak už po prvním cítím pálení mezi lopatkami,“ říká při rozhovoru, který vznikal při vytváření prvních letošních kraslic. Jenže na protahování po každém vajíčku není čas. „To jedu bez přestávky klidně několik hodin, nachystám si všechno potřebné kolem sebe a ťukám... občas i do kafe, to se mi stává celkem často. Ale vosku jsem se ještě nenapila,“ směje se.

Loni trhla rekord – voskem ozdobila asi 500 kraslic, letos to odhaduje podobně. Do toho si nějakou tu kraslici vygravíruje nebo ozdobí technikou zvanou madeira, tedy vyvrtáváním maličkých dírek pomocí malé ruční vrtačky, až vytvoří jakousi krajku. Třeba tohle zdobení, které přišlo ze Slovenska, asociace AMMK, která má teď okolo 150 členů a sídlí v Libotenicích, za tradiční nepovažuje. Naopak zdobení sítinou či slámovou techniku ano.

Šlechtitelka výtvarnicí

Soňa Štossová má výtvarných aktivit ale velkou spoustu – vede kurzy pro děti i dospělé, maluje na zakázku, nebojí se žádné techniky. Po základní škole se hlásila na „šuřku“, pilně trénovala, ale neklaplo jí to. „Fakt jsem chtěla chodit po Brně s deskami pod paží a baretem na hlavě, každý by se za mnou otáčel,“ říká s velkým smíchem maminka dvou dětí.

Bezstarostnost mládí způsobila, že jen pokrčila rameny a odešla na gymnázium. Malovala si doma do šuplíku a po střední a neúspěšných zkouškách na FAVU odešla na MENDELU, kde si ukojila svoji další vášeň – zvířata. Podle svého nejvyššího dosaženého vzdělání by měla být zootechnik specialiovaný na genetiku a šlechtění hospodářských zvířat, hlavně koní. Není, pracovala v různých firmách a po mateřské (a také místostarostování a starostování v Tetčicích) se rozhodla pro lásku největší – malování. I když i ta zvířata neopomíjí, doma chová králíky a jezdívá pomáhat ke koním na Okrouhlík. A malba koní, to je další velké hobby. Mnoha koňákům visí doma právě její obraz.

A úplně nakonec... víte, jak vůbec pomalované skořápky vznikly? Vajíčka se zdobí jakožto symbol jara a života odnepaměti. Dřív je dívky mládencům dávaly plná. Jenže zamilovaní kluci si je chtěli nechávat déle než do prvního uvaření. Když se ale náhodou rozbilo polovyschlé vejce, nebyla to žádná voňavá hitparáda. Tudíž se vajíčka začala vyfoukávat. „A třeba v Borkovanech, kde se vyškrabávaly motivy do anilinového obarvení, se začala vajíčka vyfoukávat i proto, že plná se musela odevzdávat a zdobit plná vejce vrchnost zakázala. Na prázdné skořápky pak už nemohl nikdo nic říct,“ popisuje tetčická malérečka. Velikonoce měla moc ráda, šlehání mrskačkami nikdy neřešila, podle ní je to zvyk, stejně jako její zdobení kraslic.

Soňu Štossovou jste měli potkat na tradičním rosickém Velikonočním kumštování... jenže kdo ví, jak to teď dopadne. A tak kdo by o její kraslice stál, stačí se ozvat přímo přes její webové stránky www.galerie-stossova.cz.