Dolujeme vzpomínky. Zapojte se do unikátního sběru "paměti Kahanu"

Rok 2022 věnuje mikroregion Kahan mimo jiné velkému projektu, kterým chce připomenout 30 let od ukončení těžby černého uhlí na Rosicko-Oslavansku. Cílem je, aby vzpomínkami přispěli především lidé, kteří v oblasti žijí a práci na dolech sami a nebo jejich příbuzní zažili.

Nadneseně se dá říci, že každá rodina v Kahanu má svého havíře. Možná se pořád prochází mezi námi, možná už jej připomíná jen vybledlá fotografie.Tátové, dědové, strejdové, pradědové, prapradědové, ale i matky, babičky... ve zdejších dolech na nejrůznějších odděleních pracovalo neuvěřitelné množství lidí. Zatímco fakta a data o jámách byla zaznamenána již mnohokrát, příběhy lidí spojených se zdejším hornictvím zapadají. "Neměly by ale zůstat zapomenuty a třicetileté výročí ukončení těžby je dobrým důvodem je připomínat. Závěr roku 2021 a celý 2022 věnujeme projektu, který jsme nazvali Dolujeme vzpomínky a chtěli bychom zapojit co nejvíce pamětníků a vypravěčů," popsal Petr Pospíšil, předseda Kahanu a starosta Zastávky.

Léta 1991 a 1992 se dají označit jako "začátek konce". Je to právě 30 let, co se na Rosicko-Oslavansku definitivně přestalo rubat černé uhlí. O útlumu bylo rozhodnuto tehdejším ministerstvem průmyslu v červnu 1991, v říjnu se přistoupilo k likvidaci fyzické. Postupně mizely těžní věže i důlní zařízení, vyjížděly poslední vozíky s uhlím, přestávaly jezdit lanovky, horníci fárat.

Jak na svoji práci vzpomínají? Co o ní současníkům vyprávěl děda? Jakou měl přezdívku? Jak žila rodina prababičky, která si vzala havíře? Bála se máma, když šel otec na šichtu? Kdo je na této fotce, kde dělal? "Připravujeme speciální seriál rozhovorů a povídání s těmi, kteří na různých pozicích ve zdejších dolech pracovali. S některými si už ale popovídat nemůžeme, bohužel již nejsou mezi námi. Ale v jejich rodinách vzpomínky zůstávají a my bychom jich rádi co nejvíc vynesli na světlo," vysvětluje základ akce Dolujeme vzpomínky Halka Horká, která řeší propagaci Kahanu.

Kdo je tento havíř? Tuhle fotografii často používáme v propagačních materiálech a byla pořízena zřejmě v dole Jindřich II. Ale kdy a kdo na ní je, netušíme. Pomůžete? Foto: archiv Vlastivědného spolku Zbýšov

Zapojte se tak do unikátního sběru vzpomínek, posílejte fotografie a k nim třeba jen pár řádků, ale i příběhy dlouhé, o své vlastní práci nebo práci jiných lidí z vaší rodiny, kteří byli s doly svázáni. "Jak nám budou přicházet, budeme je se vzpomínkami zveřejňovat na webu a Facebooku. Jednou si v nich budou vaši potomci listovat a překvapeně zjišťovat, jak bohatou historii má region za sebou. Budeme rádi, když se zapojí co nejvíce lidí," říká Petr Pospíšil s tím, že Kahan na projektu bude spolupracovat s vlastivědnými spolky, které mají ohromný archiv snímků, školami i obcemi mimo Kahan. Mnoho mladších ročníků se z obcí odstěhovalo. "Naopak velké množství přistěhovalo. A právě takzvaným náplavám může projekt pomoci k tomu, aby zjistili, kam se přistěhovali," myslí si Horká.

Důvodů pro to "dolovat vzpomínky" je mnoho. "Kromě samotného významného výročí je to velký zájem, který pokaždé vzbudí hornické příspěvky na našich sociálních sítích. Výbornou sledovanost má seriál Dolů do dolů. A v neposlední řadě nás mile zaskočil zájem o havířskou historii při letní akci S párou za horníky, kam přijeli spíše lidé mimo Kahan a ptali se a ptali," přibližuje Pospíšil.

"Už je to mnoho let, co mi manžel vyprávěl, jak zase jemu babička líčila své dětství v chudé rodině z hornické kolonie. Když byl hlad a nebylo na jídlo, chodili spát co nejdřív, aby trýzeň zaspali. To jsou věci, které my si dnes vůbec nedovedeme představit. A takových vzpomínek je mezi lidmi spousta, říkají si je z pokolení na pokolení a jednou zmizí. Stejně jako neuvěřitelné historky, veselé i vážné, z práce v dolech, které slýchám od bývalým havířů. Moc rádi bychom je zachovali," doplňuje další z důvodů Horká.

Děkujeme předem, že nenecháte havířskou minulost, která rezonuje snad v každé zdejší rodině, zapomenout.

Chlapi jdou ze šichty. Stejná otázka, víte někdo místo, rok a jména? Foto: archiv Vlastivědného spolku Zbýšov