Z hornické historie - část 1.

Chybělo dřevo, Marie Terezie rozkázala hledat rašelinu, později uhlí

Rosicko-oslavanský uhelný revír patří k nejstarším a nejmenším kamenouhelným revírům na území České republiky. Nachází se v úzkém pásu Boskovické brázdy asi dvacet kilometrů jihozápadně od Brna na území obcí Rosice, Zastávka (dříve zvaná Boží Požehnání), Babice u Rosic, Zbýšov, Padochov a Oslavany. První zmínka o užívání oslavanského uhlí je z roku 1755. V severní části revíru se začalo dobývat uhlí o několik let později. Skutečný rozmach dolů v Rosicko-oslavanské pánvi však nastal až v 19. století a uhlí se zde těžilo až do konce roku 1991. S likvidací dolů, rekultivací výsypek a nenávratným odchodem havířů i pamětníků postupně mizí dobývání uhlí ze vzhledu a života zdejších obcí, z tváře zdejší krajiny.

NÁLEZ UHLÍ

V polovině 18. století se začal v Čechách a na Moravě – s rozvojem cihelen a železáren – citelně projevovat všeobecný nedostatek dřeva, jediného tehdy používaného paliva. V roce 1751 vydává Marie Terezie císařský reskript, ve kterém vyzývá vrchnosti, aby nechaly hledat rašelinu, která by pak byla používána k topení v hutích, hamrech, ale i pro běžné vytápění.

V roce 1757 vychází obdobný reskript, tentokrát však již vyzývající k vyhledávání a těžbě kamenného uhlí. Uhlí bylo do poloviny 18. století ojediněle používáno pouze ve Slezsku, na Moravě bylo tehdy zcela neznámé.

První doložená zpráva – svědectví znojemského hřebíkáře Jiřího Winnebergera – datuje počátek těžby kamenného uhlí v Rosicko-oslavanské pánvi do roku 1755 do Oslavan. Nový hospodářský správce panství František Riedl po svém příchodu do Oslavan v roce 1764 podporoval rozvoj cílené povrchové těžby uhlí v Zaklášteří, v Havírně a ve Verpachu, především se pak staral o propagaci a odbyt uhlí. V roce 1764 se ho v Oslavanech vytěžilo 50 měřic (1 měřice = 61,5 litrů), v roce 1766 již 400 měřic.

Krátce na to poslal vídeňský dvůr na Moravu zkušeného odborníka Františka Schöffela, aby zde propagoval použití kamenného uhlí pro pálení vápna, cihel, pálenky, pro vaření piva, pečení chleba, v řemeslech pracujících s ohněm (kováři, zámečníci, hřebíkáři) a pro topení v kamnech. Tuto událost zaznamenal i majitel rosického panství Jan Nepomuk Hausperský, který ve svých letopisech z roku 1768 uvádí: „Dvůr vyslal na Moravu zkušeného znalce na kamenné uhlí, který bude zkoumat především oblasti, ve kterých by se uhlí mohlo vyskytovat. Kromě toho zde bude seznamovat veřejnost se způsoby, jak pomocí uhlí pálit cihly a vařit pivo. K tomuto účelu již byly postaveny speciální cihlářské pece. Uhelná sloj u Oslavan jím byla shledána nejvydatnější. Jedna měřice oslavanského uhlí má v místě hodnotu 21 kr. a toto uhlí se s úspěchem používá v Brně a ve Znojmě.“

POČÁTKY TĚŽBY NA ROSICKÉM PANSTVÍ

Ve stejné době se už kutalo kamenné uhlí i na rosickém panství. Jan Nepomuk Hausperský požádal roku 1769 vídeňský dvůr, aby byli také na rosické panství vysláni báňští odborníci a prohlédli zdejší naleziště uhlí. Ve zmíněných letopisech pak uvádí, že těžbu uhlí na jeho panství řídil obroční Josef Kosch. V roce 1783 již byla na území dnešní Zastávky vyhloubena řada jam k těžbě uhlí a kamencové břidlice a o čtyři roky později pronajímá rosický vrchnostenský úřad kutací právo na uhlí a kamenec v obvodě celého rosického panství Janu Augustýnu Thomoserovi a následně c.k. Průplavní a báňské společnosti ve Vídni. Tato společnost těžila uhlí na výchozech v katastru obce Babice u Rosic v blízkosti hostince Zastávka (dnes Hornický dům) u náměšťské silnice. Statistiky uvádějí, že v roce 1792 se u Rosic vytěžilo 1 800 měřic vysoce kvalitního uhlí.

sfarej1 01

sfarej1 02

sfarej1 03

sfarej1 04

Ilustrační foto: soukromý archiv

Pojďte si užít Mikroregion Kahan!

MIKROREGION KAHAN

  • Hutní osada 14, 664 84 Zastávka
  • +420 602 126 391
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    web a sociální sítě
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    administrativní záležitosti

© 2019 Mikroregionu Kahan dso