Než otočíte kohoutkem aneb Cesta vody v Kahanu

Víte, jakou vodu pijete a jakou cestou si projde, než si jí napustíte skleničku, vanu nebo zapnete myčku nádobí? Tak vězte, že dlouhou. A zajímavou.

Zbýšovstí, Zakřanští a Říčanští to mají poměrně jednoduché. Z vodovodu jim prýští voda z místních pramenů a zdrojů. Všichni ostatní z Mikroregionu Kahan sice stejně lehce otáčí kohoutkem, ale voda k nim putuje z dálky veliké a složitými systémy. Jak jsme na tom, zda se může stát, že prostě jednou do dřezu či sprchy nic nepoteče, o tom jsme si povídali s Tomášek Hájkem, starostou Ostrovačic, předsedou rosického provozu a jednatelem Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice.

„Úplný nedostatek vody nám nehrozí, ale je to dané spoustou opatření, neustálým vývojem a obnovou,“ uklidňuje Hájek. Momentálně se hodně řeší, jak využít dešťovku, která zbůhdarma odtéká pryč, i když pro pití to v horizontu několika desítek let nebude. Rosická větev vodárenského svazku také přemýšlí, jak využít přečištěnou vodu z čističek, která taktéž nenávratně mizí ve vodních tocích, a je to škoda. Můžeme prozradit, že v Mikroregionu Kahan se na tohle téma právě rozjíždí unikátní pilotní projekt v Tetčicích. Díky přečištěné vodě se dají vytvářet mokřady, po nichž tak volají zemědělci, mohou ji využívat lidé na zalévání, může zaplnit dnes vyschlé nádrže či rybníky. Kromě toho, že se voda udrží v krajině, může také ochladit okolí o několik stupňů. V parných létech posledních let je to krásná představa.

Desítky „vteřinových litrů“

Ale vraťme se k cestě vody pitné. Na Rosicku obecně je vody a jejích zdrojů poskrovnu, i když z geologického hlediska a faktu, že v druhohorách bylo stejně jako zbytek Boskovické brázdy zalito obřím jezerem, je to zvláštní. Jenže voda přinesla mnoho naplavenin, které dostoupaly vrstvy až tříkilometrové. A totálním špuntem jsou nepropustné spraše a jíly. Do toho zaúřadovalo někdejší hornictví, kdy štoly jsou vyspádované k jihu, a voda odtéká směrem k Oslavanům. Na první pohled nic moc.

Přímo na území Mikroregionu Kahan tak svazek využívá vodu pouze ze dvou zdrojů. V Tetčicích, kde prameniště vydává 15 litrů za vteřinu a zásobuje samotné Tetčice a zhruba třetinu Rosic. Druhý je pod Okrouhlíkem a také se přidává pramen přímo u rosické úpravny vody. „ Těmto zdrojům ale neuvěřitelně v posledních letech klesla vydatnost – z patnácti litrů za sekundu na devět,“ ubírá posluchači optimismu Tomáš Hájek a dodává, že v létě 2018 byl tento zdroj úplně odstaven, aby se zjistilo, zda kvůli odběru vody neklesá hladina řeky Bobravy. Sice neklesala, protože vody bylo prostě celkově velmi málo, ale příčiny poklesů a mizení vody se nadále zkoumají. Samostatný zdroj vody využívá ještě část Zastávky.

A tak většina vody, kterou zdejší obyvatelé pijí, přitéká až z dalekých Moravských Bránic a Ivančic. „Bránice mají kapacitu zhruba pětatřicet vteřinových litrů. Zde jsou vrty vyhloubené podél řeky Jihlavy a vypadá to, že jde o vodu z původního koryta řeky, takže jsou zde zachovalé prameny. Voda je velmi dobrá, kvalitní, měkčí, na rozdíl od pramenů z Boskovické brázdy, v nichž je voda tvrdá a těžko se toho zbavujeme,“ líčí jednatel rosické části. Druhá větev svazku je ivančická a jejím jednatelem je starosta Oslavan Vít Aldorf.

Celorepubliková rarita u Ivančic

Největší zdrojem pitné vody je prameniště a systém opatření u soutoku řek Jihlavy a Rokytné v Ivančicích. „Zde má svazek tři možnosti jímání vody a každý dává dvacet litrů za sekundu. Prvním zdrojem je klasická podzemní voda z hloubky asi deseti patnácti metrů. Druhá varianta je raritní a nikde jinde v republice ji nenajdete. Projektanti se inspirovali v Německu. Jde o určitou formu vsakování říční vody, a to dvěma způsoby – přírodním neřízeným a řízeným,“ popisuje Tomáš Hájek.

Ani přírodní systém se ale neobešel bez lidského zásahu. „V zemi je vybudovaná obrovská „vana“, ovšem bez dna. Je vysypaná různými druhy písků a štěrků. Sem je přečerpávána již nahrubo přečištěná voda, která se pomalu vsakuje a skrz vrstvy protéká. Vedle nádrže je pak vystavěná soustava vrtů, která tuto vodu vytáhne nahoru a posílá ji do potrubí,“ říká Hájek. Řízené vsakování se odehrává na podobném principu, jen se voda zbavená největších nečistot vžene do dvou betonových nadzemních nádrží, taktéž naplněných štěrky a písky. Takto přečištěné vody se pak setkají ve sběrné studni a z ní putují na další úpravy.

Mrkněte na video
a vodní pohádku pro děti

Je to úplná věda, kterou ze všech zdrojů svazek dovede dosáhnout 90 litrů za sekundu a posílá je mezi 38 tisíc obyvatel rosické a ivančické části. A to (zatím) stačí, navíc přírodní i řízená infiltrace nejsou (taktéž zatím) využívány pravidelně a jsou připravené pro potřeby „nouze“ a případné napojení dalších obcí.

A s tím se počítá, vody ubývá a menším zdrojům vydatnost klesá. Momentálně do svazku patří 32 obcí. Kromě Rosicka a Ivančicka voda proudí i do Střelic, Popůvek, Troubska, Omic, části Velké Bíteše – Ludvíkova a také teče z kohoutků v rapotické věznici i v dalších obcích na Vysočině (Hluboké, Krokočín, Lesní Jakubov). „Momentálně řešíme pomoc Hvozdci, jedná se s např. Dolními Kounicemi, připravuje se napojení Čučic, s dostatkem vody pomáháme Říčanům…“ vyjmenovává Tomáš Hájek.

Kde brát?

I proto se hledají stále nové a nové zdroje, prozkoumává se krajina, v historických dokumentech pátrá, odkud se voda brala. Například se ví o starých vrtech mezi Oslavany a Novou Vsí, ty se budou vbrzku prověřovat. Obrovským a nevyužívaným zdrojem je důlní voda, kterou se zatopily nevyužívané jámy. „V Oslavanech vytéká zbůhdarma z matiční štoly do řeky, navíc už z dob dřívějších je zde vystavěná úpravna vody, která by pomohla odstranit problematické látky, třeba siřičitany, které dnes voda obsahuje,“ nastiňuje jednu z možností jednatel. Svazek se pokusí ještě víc využít obrovské prameniště v Ivančicích. Jak, by měl prozradit matematický model, který se chystá.

Nic není zadarmo

Průměrná spotřeba jednoho obyvatele v okrese Brno – venkov je 80 litrů vody za osobu a den (ještě před třiceti lety to bylo zhruba 120 litrů). Cena za kubík (tedy 1 000 litrů) byla v roce 99,89 korun, z toho vodné 48,09 Kč a stočné 51,80 Kč (vše včetně DPH). Nad rozpisem plateb kdekdo brble. Z čeho se cena vypočítává? „Kubík vody dovedeme vyrobit za přibližně dvacet korun. Vodné ale překračuje čtyřicet (bez DPH). To proto, že těch druhých dvacet korun jde do zákonem nařízených fondů na opravy a svazek z nich realizuje i nové investice. A opravuje se stále,“ vysvětluje Tomáš Hájek. Obdobná situace je i se splaškovými vodami. Prostě svazek musí na veškerou obnovu – stejně jako třeba energetické společnosti – našetřit.

Jen v letech 2010 – 2015 šlo do svazkových staveb a rekonstrukcí 1,25 miliardy korun. „Samozřejmě velkou část pokryly dotace, ale na každou rekonstrukci či stavbu je potřeba dát i svoje prostředky. Aktuálně se řeší třeba kanalizace v Lukovanech, Babicích, Kratochvilce a Příbrami. Je to nastavené tak, že všechny projekty a přípravné práce financuje svazek, stavební část pak obce,“ poznamenal Hájek.

Která obec či vodárenské sdružení nemá v rozpočtech speciální kolonku financí na obnovu vodovodů a kanalizací, hrozí jí nejdřív ministerské pokárání a pak pokuta. Každou svou „dvacetikačkou navíc“ tak přispívají uživatelé na své vlastní trubky a pitelnou vodu.

A jak dlouho trvá, než se podaří plánovanou větší stavbu zrealizovat? V tom nejoptimističtějším případě  2 roky, než se vůbec kopne do země. Z laického pohledu prostému prodloužení trubek předchází trojí řešení projektových dokumentací – od územního řízení, přes stavební povolení (takzvané vodoprávní rozhodnutí), až po výběrové řízení na zhotovitele stavby.

Takže, než otočíte kohoutkem…

Vodní zajímavosti

• Některé zdroje vody jsou kvůli nepatřičným zásahům člověka nepoužitelné. Do rosické kašny dřív proudila voda od Kývalky, vodojem byl ještě na začátku 20. století rekonstruovaný, ale dnes by tuto vodu nikdo rozhodně nechtěl – prameniště překryla v 80. letech skládka, a i přes velké množství zdejší vody je naprosto nepitná a v podstatě neupravitelná vzhledem k vysokým nákladům, které by to spolklo.
• Nejstarší vodovod, který svazek opravoval, byl zastávecký – z roku 1907.
• Jednou z velkých akcí, které se chystají, je obnova rosických vodovodů, ale zejména kanalizací. Aktuálně se zpracovává tzv. generel kanalizační sítě, její rekonstrukce bude řešena postupně a náklady budou činit několik desítek, možná i stovek milionů korun. S opravami sítí je třeba počítat i při rekonstrukci průtahu městem, tedy zejména silnice I/23.
• Kromě unikátních systémů na prameništi v Ivančicích a chystanému projektu využití vyčištěné vody v Tetčicích, je raritou i vodojem vybudovaný v Ostrovačicích. Jsou zde použité roury z tvárné litiny o průměru 2 m, které jsou poskládány ve dvou řadách vždy 3 za sebou a objem každé řady je 75 m³. Tak velké roury z tohoto materiálu nejsou použity nikde jinde v České republice. Vyrábí se ve Francii a nejčastěji je používají pro přívod vody pouštní města na Blízkém Východě. Tam se ale nemusí zakopávat do nezámrzné hloubky hluboko pod zem.

Foto: Pixabay