Rosický zámek čeká na otevření. Pojďte zatím aspoň nakouknout

Halka Horká

Když byste se procházeli rosickým zámkem mimo otevírací dobu, může se vám stát, že narazíte na pána, co v jednom ze salonků leží na karimatce a zálibně hledí vzhůru. To se ctihodný profesor historie kochá unikátním barokním štukovým stropem. Zájemci z řad laiků si na ně musí ještě počkat, zámek kvůli současným opatřením zůstává zavřený, ale 25. května se otevře pro veřejnost. Mají se na co těšit, protože koukat je na co a zajímavostí je spousta. Kastelána Ludvíka Vaverku popouzejí řeči, že jsou na rosickém zámku tak leda čtyři historické židle. Právě proto, až to bude možné, chce dominantu města co nejvíce otevřít veřejnosti. Teď v nečekaném volnu zaměstnanci správy zámku připravují výstavní místnosti a zcela modifikují program na tento rok, neboť původně naplánovaná velká akce Žerotínské dny se v květnu konat nemůže. Pokud vše klapne, přesunou se na 25. - 26.září.

Na otevření zámku musíme počkat do konce května... Co se u vás teď děje?

Přes zimu jsme opravili další prostory, které můžeme návštěvníkům při běžných, ale zejména mimořádných prohlídkách ukázat. Jedna z místností, která má vchod přímo z nádvoří, byla dříve neladným skladem všeho nemožného i možného. Nyní je z ní krásná Výstavní galerie Šatlava. Mříží je oddělená místnost Útrpného práva, ze které se dále dá vejít do podzemí zámku. To se ale bude otevírat jen při mimořádných prohlídkách. Dokončujeme opravy také ve sklepě pod Šenkem, kde vzniknou rovněž výstavní prostory. Dříve patřily ke krytu CO, takže byly v 60.letech 20. století vybetonovány a upraveny do „krytového standardu 60. let“. Jejich původní historická hodnota tak zmizela, ale i tak mají svoje kouzlo. Vysazujeme kytky, do expozice jsme přidali další nábytek a drobné předměty, aby prostory působily více obyvatelným dojmem, osvětlili jsme expozici Rosického skla, dovybavujeme Kapli, instalujeme rolety na přistínění expozic z jižní strany, uklízíme kameny kolem zámku i z nádvoří, předěláváme Starou dílnu na malé občerstvení... je toho dost. Rozhodně se nenudíme, ale chybí nám návštěvníci. Ale hlavně – koupili jsme vlastní gobelín, který návštěvníci poprvé uvidí v této sezoně v Jídelně. Vrátili jsme vypůjčený a za peníze, které bychom nadále platili za zápůjčku, jsme raději koupili vlastní. Je z poloviny 18.století a pochází z dnešní Belgie.

Útrpné právo. Foto: archiv Zámku Rosice

Letos poprvé se na zámku odehrají zmiňované Žerotínské dny. Z května se přesouvají na podzim. Naznačíte, o co se jedná?

Je to akce, která by měla připomenout, že letos na podzim uplyne 400 let od bitvy na Bílé hoře, která zásadně změnila Čechy i Moravu na stovky let. Žerotínské dny jsme připravovali skoro rok, není jednoduché všechny aktéry dostat v jeden čas na jedno místo. Pokud vše klapne s přesunem na náhradní termín, tak půjde o dvoudenní akci. Její součástí bude veřejnosti přístupné odborné sympozium historiků a odborníků, týkající se Rosického zámku, Žerotínů, ale i témat jako šibenice na Moravě, hudební díla mající vztah k zámku a podobně. Další součástí bude 50. Výroční konference vlastivědných kroužků, která představí další historická témata, která se vážou k rosickému panství, ale hlavně bude obsahovat přednášky Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanského, který již úctyhodné desítky let pečuje o historický odkaz našeho regionu. Doprovodným programem by měl být mimo jiné skvělý open air koncert (BA) Rock Goest to Hollywood, který představí světově známého hobojistu Viléma Veverku s doprovodným hudebním tělesem Ultimate W Bandem v koncertu ze skladeb jak klasické hudby, tak filmové Ennia Morriconeho, ale i skladeb Mariána Vargy, Miro Žbirky, to vše v netradičních aranžích a zajímavé atmosféře. Pokud vše vyjde, bude to jeden z letošních nejlepších koncertů na zámku. Součástí doprovodného programu bude i výstava obrazů Dominika Petra s názvem Via Lucis.

Jak je to s těmi čtyřmi židlemi, o kterých se vtipkuje?

Malinko to opravím – má se jednat o pět židlí. ? Ano, to se opravdu léta říká, že na rosickém zámku nic není a zvlášť mne mrzí, že to tvrdí Rosičtí. Není to samozřejmě pravda. Je možné se o tom přesvědčit při návštěvě zámku a prohlídce zhruba 20 vybavených místností, které zde jsou. Náš prohlídkový okruh je plně srovnatelný, leckdy i lepší, než expozice na mnoha známějších zámcích a hradech.

I já to slyšela. Přesvědčte mne o opaku, prosím.

Zámek je krásný, ale svoji pověst si nese zejména kvůli tomu, že před rokem 1989 zde gazdovaly tehdejší Státní lesy, byla zde zvláštní škola, školka, katastrální úřad. Byl opravdu ve strašném stavu. Za posledních třicet let se však pod vedením Jaroslava Dytrycha udělala spousta práce. Zámek je spravený, i když ne v celé šíři, jen já jej chci mnohem víc otevřít, přeji si, aby sem lidé chodili, aby se zde konalo mnohem více akcí, aby to nejen pro Rosice bylo příjemné místo.

Pohled do zámeckých komnat. Foto: archiv Zámku Rosice

Osud rosického zámku se podobá tomu na Veveří. Ze zařízení tu toho zřejmě moc nezůstalo. Prozraďte mi ty největší taháky.

To nejlépe člověk pozná, když si jej projde a uvidí na vlastní oči. Zámek je zvenčí zčásti a při pohledu z nádvoří zcela vrácen do původní renesanční podoby. Máme tu renesanční a barokní stropy, za nimiž jezdí vědci z celé Evropy, nafotit si je a napsat o nich knihy. Návštěvnický okruh nabízí zhruba 20 plně vybavených místností, takže tu opravdu je mnohem víc než ty zmiňované čtyři židle. Náš inventární seznam má 10 000 položek.

Ty se podařilo získat za posledních třicet let?

Ano. Zakoupit, zapůjčit, směnou, získat darem, zdědit po původním rosickém muzejním spolku, a tak dále. Máme zde nábytkové originály z roku 1606. Některé věci se sem dostaly v naprosto hrozném stavu a byly restaurovány. Asi 30 položek máme zapůjčených ze Státního památkového ústavu, část nábytku a obrazů.

Už před vánočním jarmarkem, který byl první vlaštovkou vašeho otevírání se lidem, jsme se bavili, že největším rizikem jsou šmátravci a nenechavci. Jak se na vaše aktivity dívá zřizovatel a památkáři?

Jsme příspěvková organizace města Rosic a ty vypadají nakloněně. Památkářům jsou samotné aktivity jedno, pokud se netýkají možného poškození památky, ti se vyslovují ke stavebním úpravám a my je ze zákona musíme informovat. O způsobu provozování, který památku samozřejmě nedevastuje, si rozhodujeme sami.

Zámecká zahrada. Foto: archiv Mikroregion Kahan

Tou zatím poslední úpravou je podzimní dokončení Hudebního sálu. Takže teď tu bude jeden koncert za druhým?

To určitě ne. Oprava přišla na dva miliony korun, jsme limitováni klimatem, které v sále musí být, takže není možné zde mít každý týden koncert, máme představu tak pět šest akcí za rok... A chceme si dobře vybírat a mít zde vynikající klasickou muziku. Čili zajímavý byl zahajovací koncert, začátkem dubna jsme měli hostit tři členy České filharmonie, na podzim zde budou opět filharmonici. A v září bude jako součást Žerotínských dnů vystoupení (BA)Rock Goes to Hollywood.

Takže bigbít nemá v Hudebním sále šanci?

Jen přes mou mrtvolu. (smích)

Pohledem od Zastávky ještě úplně budova reprezentativní není...

Ano, dvě strany fasády ještě nejsou opravené a jsou v takovém stavu, jak zámek opustilo socialistické zřízení. To je oprava na víc než 20 milionů korun, které nemáme. Ale rekonstruujeme několik místností, z nichž některé budou součástí okruhu.

Pohled od Zastávky. Foto: archiv Mikroregion Kahan

Další k těm dvaceti? Na jak dlouho okruh vychází?

Ano, už teď je hodně dlouhý a prohlídka by měla být do hodiny, protože pak už to návštěvníky nebaví. Plánujeme některé méně důležité místnosti vyřadit a zůstat v těch reprezentativních déle a s kvalitním výkladem. V přízemí uděláme malé občerstvení. Přidáme časem určitě místnost s jedinými kachlovými kamny, které na zámku máme, když tu jsou, je potřeba je ukázat.

Jak to, že jsou na takovém zámku jediné?

Dříve byly v mnoha místnostech, když se ale v 50. letech nastěhovali úředníci a bylo potřeba jim nadělat kanceláře, tak je prostě rozbili a vyhodili z oken ven. Dodnes kolem zámku nacházíme střepy. Stejně tak v místnosti s úžasnou rokokovou výmalbou udělali sociální zařízení, nalepili kachličky a udělali zde záchody. V Hudebním sále byla dřevěná barokní podlaha, tak tu částečně vytrhali a místo ní vylili beton. Nad tím zůstává rozum stát. Dnes je zrekonstruováno na třicet místností, z nichž skoro všechny musely projít v podstatě generální opravou. A celé druhé patro, které jen z části slouží provozu zámku, je stále téměř netknuto. Zde je také v devíti místnostech výstava hraček.

Vztahuje se k zámku nějaká pověst?

Tak bílá paní nám tu neběhá, ale máme tady spíš takovou úsměvnou zkazku. O jedné paní, manželce zámeckého pána z doby, kdy se už v Zastávce dobývalo uhlí, která – když manžel cestoval – utíkala se bavit za havíři. A jednou se muž vrátil nečekaně dřív, i s malířem, který ji měl namalovat, a ona už se nestihla umýt, takže je na obraze celá umouněná od uhelného mouru. Ale faktem je, že zde máme dvě tři místa, kde nám říkají návštěvníci i sami to tak máme, že se cítí zvláštně. Také se zde traduje pověst o podzemních chodbách s poklady templářů. Faktem je, že podzemí ještě zjevně hodně skrývá.

Nějaké energie, myslíte?

Jsou to prostě zvláštní místa, zaměstnanci tam neradi chodí. Část je ve sklepeních, kde máme opracované kameny na opravy. A když tam jdu a tři hodiny tam ty šutry přerovnávám, tak mi není nejlépe a nemyslím kvůli té fyzické práci. Máte pocit, že tam nejste sám, přestože tam evidentně nikdo není.

To je bývalé vězení?

Ne, to ne. Ale zámek procházel mnoha přestavbami a třeba máme historické sklepení, kterým jde chodba a končí nádherným gotickým portálem. Ale je zazděný. Co za ním je? A proč je zazděn? Nevíme...

Vše o rosickém zámku je asi z historických listin prozkoumáno, že?

Myslíme, že zdaleka ne. Jsou v archivech a nejdůležitější část pochází z doby, kdy zde sídlili Žerotínové. Karel starší ze Žerotína byl v předbělohorské době jednou z nejvýznamnějších osobností, vládl v letech 1608 - 1615 celé Moravě z pozice moravského zemského hejtmana, tedy byl něco jako místokrál a žil zde dvacet let. Na zámku zasedaly stavovské soudy, sem mířily delegace, v roce 1611 se tu odehrálo setkání moravské šlechty. Z hlediska dějin není pro Mikroregion Kahan historičtějšího a významnějšího místa než rosické panství.

Znovuobnovený alianční portál. Foto: archiv Mikroregion Kahan

Takže za veškeré historické stavby Rosic „mohou“ pánové ze zámku?

Výjimkou je kostel sv. Martina, ten stojí na románských základech a je starší než základy někdejšího hradu, na nichž pak vyrostl zámek. Ale třeba Kaple Nejsvětější Trojice už tu je díky rodu Hausperkých z Fanalu, nechali přistavět i kostel. I když po Bílé Hoře byli majitelé nejčastěji z řad rakouské šlechty, zámek i Rosice přestavovali a věnovali mu náležitou pozornost.

Kolik návštěvníků ročně na prohlídku zámku zamíří?

Přijde zhruba 5 a půl tisíce lidí. Na akce, které jsme dělali loni, přišly asi čtyři tisíce zájemců.

Co je při vaší práci nejhorší?

Nedostatek peněz. Se vším ostatním si můžeme a umíme poradit, ale bez peněz ty dvě strany fasády nebo střechu, která se blíží ke konci své životnosti, neuděláme.

Vy jste historik?

Ekonom.

Ale mluvíte jako historik.

Historie je moje celoživotní hobby a jako Zastávečák jsem každý den hleděl na zámek ze svého pokoje.

Ekonomické vzdělání se vám v nové roli asi hodí, ne?

Vzhledem k tomu, že jsem roky psal různé dotační žádosti, tak vím, že papírová válka není to nejhorší. Že vše potřebné si napíšeme, zajistíme, vyplníme... Problém vidím, že jsme jsme „jen“ kulturní památka a nikoliv národní kulturní památka. Těm jdou finance prioritně. Stejně jako nás jsou stovky institucí.

PROČ JÍT NA ROSICKÝ ZÁMEK

• Kompletní historii a praktické informace najdete na webu Zámku Rosice a na Facebooku Zámek Rosice
• V prohlídkové trase jsou i místnosti s unikátními renesančními a barokními stropy, za nimiž se sjíždí odborníci z celé Evropy.
• Devastaci uniklo jen málo věcí. V příkopu se ještě dnes dají najít střepy z kamen. Náhodně zde byl také objeven rozlámaný reliéf s erbem Karla st. ze Žerotína, dnes je po sestavení z jednotlivých nalezených dílů součástí prohlídkové trasy.
• Velmi zajímavá je zámecká kaple (dnes odsvěcená), její strop je vymalován prostorovou technikou, která vzbuzuje dojem, že nad hlavou máte vysokánskou kupoli.
• K zámku se váže mnoho zajímavostí, mimo jiné to, jak složitě a jak zdaleka se dostávala voda do zámecké kašny. Takzvaný haltýř, neboli zásobárna, je až na druhém kopci v zámecké oboře. Na principu spojených nádob samospádem tekla systémem dřevěného potrubí utěsněného kůžemi.
• Rozložení zámku při pohledu na průčelí: budova vlevo (dnešní úřad) byly byty a kanceláře úředníků hlídajících chod panství; budova vpravo (SVČ) byly konírny a sýpky; První patro zámku obývala pak už jen rodina, ve vrchních patrech byly místnosti pro hosty, v přízemí byly kuchyně a sklady.
• Je to nejvýznamnější regionální historická památka, je to místo s velkým geniem loci.

Jeden ze vzácných barokních štukových stropů. Foto: archiv Zámku Rosice