Babičtí se skrývali ve štole, Rosice ničilo bombardování, Lukovany se staly frontou. Konec války byl pro obce Kahanu peklo

Před 79 let ve všech obcích hřměla střelba, obyvatele sužovalo a ohlušovalo bombardování, zem se třásla. V obcích Mikroregionu Kahan se v posledních dnech II. světové války zarazila fronta. Rudoarmějci tlačili německou armádu z jihu na sever. Kruté boje popisují kroniky a pamětníci z Příbrami, kde je v lesích možné ještě najít zbytky zákopů. Strategickým místem se stala Kratochvilka, která se svým umístěním na kopečku byla skvělá pro rozhledy. Strašné to bylo v Říčanech, odkud Němci nechtěli a Rusové pásli po lihovaru. Na dlouhé dny se fronta zastavila u Lukovan a jeden den je ovládali okupanti, druhý osvoboditelé. Svoje tragické i hrdinské příběhy zapisovaly Rosice, tetčický Bučín, naprosto zdevastované byly Babice. Jak vypadalo osvobozování?

Jarmila Plchová, Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska
Halka Horká, Mikroregion Kahan

Úvodní foto: Lukovany, 1945. Foto: archiv OÚ Lukovany. Na úvodní fotografii původní hřbitov padlých osvoboditelů v Balinách v Havírně. Foto: archiv Jarmily Plchové

Zbýšov na konci války

Oslavany byly již osvobozeny, ale v severní části Rosického uhelního revíru stále probíhaly boje. Na dole Antonín ve Zbýšově zajišťovala hrstka techniků a dělníků čerpání důlní vody, obnovovala telefonní spojení, zajišťovala krmení důlních koní. 12. dubna přišel od jihu smíšený oddíl Němců a ve Zbýšově se ubytoval. Na obou dolech Antonín i Jindřich byly zřízeny partyzánské hlídky. Před polednem 25. dubna projel Zbýšovem německý výzvědný tank a za ním dalších 30 tanků. Německá pancéřová divize obsadila návrší u Zakřan, Babic a Rosic a odtud řídila dělostřeleckou palbu na celý revír a také na objekty dolů Antonín a Jindřich.

V té době bylo střelbou přerušeno s elektrárnou veškeré telefonní spojení. Pod silnou palbou se po tři dny nedostali vůbec k rodinám strojníci obou těžních strojů ani topiči, zaměstnaní v kotelně. Také technici a hrstka horníků, kteří obstarávali pochůzky v dole a krmení důlních koní, čekali někdy až 24 hodin v dole, než se dostali na povrch. Informace bylo nakonec možno získat jediným možným způsobem - důlní cestou. Takto se dopravovalo i seno pro koně až na 5. patro dolu Antonín.

Někdo však Němcům toto spojení vyzradil, načež němečtí důstojníci dali vedoucímu závodu ultimátum: jakmile se pohnou lanové kotouče na těžní věži, okamžitě přestřelí těžní lano. Hrstce obětavých zaměstnanců dolu se podařilo vybudovat na 7. patře dolu Antonín proti zatopení jámy a čerpadel dvě hráze. Dodávka elektřiny však byla přerušena, tím bylo znemožněno čerpání důlní vody a tak přece jen došlo k zatopení jámy. Voda na 7. patře dosáhla dvoumetrové výšky. Zatopila hloubení slepé jámy o průměru pěti metrů a hloubce přes 100 metrů.

Byly dny, kdy se na důl nebylo možno pro střelbu vůbec dostat. Při prvním tankovém útoku dostala přímé zásahy zbýšovská koksovna. Granát zasáhl benzolové pračky a hlavní plynové potrubí, což způsobilo požár. Ten se však několika odvážlivcům, kteří nedbali na kulometnou palbu, podařilo zlikvidovat. Smrtelnou ránu zasadil koksovně další granát, který prorazil hlavní plynové potrubí.

Osvobození 1945, Padochov. Foto: archiv Jarmily Plchové

Dne 25. dubna v noci byl Zbýšov opět obsazen Němci. Obyvatelé Nové čtvrtě a Anenské byli vystěhováni a v jejich bytech byla vybudována kulometná hnízda. 27. dubna se Němci stáhli také na doly Jindřich a Antonín a na Větérku a odtud stříleli na Zbýšov. Několik zásahů dostala věž kostela, stodoly a nejvíce domky na Horní kolonii. Bylo raněno několik občanů. V krytu Na Láně pod budovou č. 55 si zařídil ambulanci MUDr. Alois Čáp. Přicházeli sem nemocní i ranění civilisté.

Důl Antonín byl Rudou armádou osvobozen 30. dubna v 11.00 hodin. Ale ještě 8. května probíhaly tvrdé boje a 9. května vstoupila v platnost kapitulace. Zbýšov a Lukovany se staly jedním z posledních míst, kde druhá světová válka skončila.Ve Zbýšově zahynulo za druhé světové války 19 občanů a 6 rudoarmějců.

Zastávka

V posledních dnech války nejhůře dopadl důl Julius v Zastávce. Dělostřeleckou palbou byly zničeny budovy dílen, lampovna, šachetní budova, zničena byla lanovnice na věži, prostřílena lana, těžní klece se zřítily až do hloubky 800 metrů. Byla zničena moderní elektrická rozvodna, poškozen elektrický kabel pro čerpání vody, což způsobilo zatopení dolu Julius za dvě patra. První závěry zněly, že důl již nelze zprovoznit.

Zničené mosty v Zastávce. Foto: archiv Jarmily Plchové

Lukovany

Obrovské válečné útrapy prožili obyvatelé Lukovan. Boje zde probíhaly od 17. dubna do 9. května 1945. Všechny domy byly těžce nebo částečně poničeny, až do základů vyhořelo 12 domů, do základů vyhořelo také 15 hospodářských budov, byl rozbořen transformátor, sestřelena kostelní báň. Obyvatelé téměř celou dobu prožili ve sklepích a úkrytech. V Lukovanech bylo těžce zraněno 9 občanů, 7 občanů Lukovan zahynulo a 8 vojáků Rudé armády. Dalších 12 sovětských vojáků padlo v těžkých bojích v Balinském údolí, provizorně byli pochování u padochovského mlýnka.

Lukovanský kostel bez báně, 1945. Foto: archiv OÚ Lukovany

Rosice

Úporné boje probíhaly o Brno, kde se německá armáda po dlouhé měsíce opevňovala s úmyslem zastavit postup sovětských vojsk z Maďarska a od Vídně. Tyto boje ovlivnily i události na Rosicku-Oslavansku. 17. dubna opustili všichni Němci Rosice. Ve dnech 18. až 22. dubna byly Rosice neobsazeny. Němci se však vrátili. Jednotky 6. pancéřové SS divize se přesunuly do prostoru Veverské Knínice a Kratochvilka a přehradily silnici Brno-Jihlava s těžištěm obrany v prostoru říčanského kopce. Proti SS divizi stála 13. gardová kozácká divize generálmajora Bělousova s velitelstvím v Ivančicích a partyzánské skupiny.

Rosice, osvobozování 1945. Foto: archiv Jarmily Plchové

Mezi 20. a 22. dubnem prošel přes Neslovice, Tetčice a Kývalku na Brno 10. jezdecký sbor Rudé armády při bočním zajištění v Rosicích. V Rosicích se v té době střídaly obě bojující strany. Z 22. na 23. dubna přišel do Rosic kárný SS prapor v síle 400 mužů. Vykopali v lipové aleji zákopy, tanky rozmístili do palebných postavení na kopci u Trojice. Probíhalo bombardování Brna, které v té době bylo silně německé. Rozhodující boje o Rosice byly v noci na 25. dubna 1945. Obyvatelé se uchýlili do sklepů a úkrytů.

Zatímco Brno bylo již dávno osvobozeno, boj o Rosice trval s neztenčenou prudkostí. Plné tři týdny žilo obyvatelstvo ve sklepích. Elektrické a telefonní vedení bylo úplně zničeno. Železniční koleje vyrvány. Rosice byly odříznuty od světa. Přes 40 domů bylo úplně zničeno a stovky poškozeno. Nacisté měli v té době v prostoru Zastávka-Rosice-Veverské Knínice dva a půl pěšího pluku SS, 25 tanků a 72 děl. Rudá armáda zaútočila 700 děly a minomety. Hlavní nápor bojů byl veden ve směru Koupelna – Velehrádky – silnice západně od Říčan. Byl to jeden z posledních bojů na půdě naší republiky před bezpodmínečnou kapitulací nacistů. V bojích o Rosice zahynulo 68 vojáků Rudé armády. Celkem při osvobozovacích bojích v rosicko-oslavanském revíru jich padlo 136. Většinou jsou pochováni v Brně a Ořechově.

Rosice, rozcestník v době osvobozovacích bojů. Foto: archiv Jarmily Plchové

Babice

Příběhy z posledních válečných dní by vydaly na několik knih. Jako třeba ten babický. Už od 20. dubna sužovala vesnici bitva mezi Němci zakopanými v lese Baba a Sověty, kteří příjížděli od osvobozených Neslovic. 27. dubna ale začal takový „masakr“, kdy na německé tanky ukryté mezi domky shazovala ruská letadla bomby, že na osm stovek Babických utíkalo jen s tím, co chytili do ruky, pryč. Útočiště našli ve staré štole Dědičná v blízkosti zdejšího dolu Ferdinand. Byli zde ve tmě, bez dostatku jídla a pití, stále plakaly děti... „Výbuchy padajících bomb přehlušovaly zdivočelý řev vypuštěného prchajícího dobytka. Vyjádřit slovy apokalyptickou hrůzu, která vyhnala lidi do temné štoly, není vůbec snadné. Teprve po dvanácti dnech, 8. května 1945, po nepřetržité hodinové dělostřelecké palbě, při které se chvěla celá země, otevřely se dveře do štoly a za nimi ve střehu stáli osvoboditelé,“ psal pro zbýšovský zpravodaj pamětník Jaroslav Nevřiva.

Po ničivém bombardování byly Babice téměř zničeny, bojovalo se o každý dům. Při bojích vyhořelo 17 obytných domů, 12 stodol, 16 chlévů, 40 hospodářských stavení, rozstříleny byly 4 domy a 10 hospodářských stavení. Nebyl téměř jeden dům, který by nebyl poškozen. I obecní hostinec lehl popelem, obecní úřad vyhořel i s úředními spisy a doklady. O život přišlo 6 babických občanů, 16 bylo zraněno a zahynulo 7 vojáků Rudé armády.

Památník v Babicích. Foto: archiv Mikroregion Kahan