Z Hornických slavností s černým jazykem, gastro bude v barvě uhlí. Horníci dřív jedli hlavně brambory

Hornické slavnosti slibují zábavu, vzpomínky na hornictví, jízdy vláčky. Ale když není ukojen žaludek, to se to špatně slaví. V Zastávce nic takového nehrozí, letos je jídlo, pití a pochutiny laděno hlavně dočerna, včetně gastroshow finalisty soutěže MasterChef Jana Vorla. Prvorepublikovým havířům by se o takových hodech mohlo jen zdát.

Text: Halka Horká, foto: archiv

UPOZORNĚNÍ: Hornické slavnosti 2020 se odehrají jen v Zastávce, ve Zbýšově byly k 14. 9. zrušeny.
Podrobný program zastávecké části najdete na stránkách RIC ZASTÁVKA.

Připravte se na to, že z Hornických slavností odejdete s černým jazykem. Do barvy uhlí, které se tu kutalo přes dvě stě let, je "hozeno" mnoho jídel a pití, které můžete ochutnat. Zřejmě největším lákadlem bude gastroshow finalisty soutěže MasterChef Jana Vorla. Ve svém programu, který na návštěvníky čeká ve 12:30 a 17:00 hodin, splnil dvě podmínky – co nejvíc navázat na někdejší chudou havířskou kuchyni a podpořit jídla černou barvou či rovnou uhlím. "Nachystané bude mít konfitované brambory se slaninou a espumou (pěnou) ze smetany a uhlí, jako druhý chod pak černé lokše s povidlím a mákem," uvedla Jarmila Helsnerová z Regionálního informačního centra Zastávka (RIC).

Tím ale černé gastro samozřejmě nekončí. V informačním centru právě dolaďují své černé latté, mají nachystané sladké uhlí a šungit. "Jde o zvláštní uhlíkovou horninu, na pohled stejnou jako černé uhlí, která dovede dočistit a vylepšit chuť pitné vody," popsala Kateřina Havlová z RIC.

Pro letošní rok peče vyhlášené zastávecké bistro Ježek u cesty speciální černé sušenky s motivem hornických kladívek, k dostání budou pod názvem Permoníkovy sušenky. Neslovická obecní cukrárna si zase připravila kompletně černou zmrzlinu. Příchuť má černé ostružiny, dostanete ji v černém kornoutku. Návštěvníci si pochutnají také na černých klobásách, černé polévce či zabijačkových specialitách u Dělnického domu. Guláš a klobásky zavoní z polní kuchyně nadšenců z Březníku, kteří opečovávají historická vojenská vozidla.

Ve Zbýšově u těžní věže Simson, kde se odehraje hlavní část zdejšího slavnostního programu, budou nachystané černé klobásky, černé pivo či limonáda a mnoho dalších dobrot.

Když byl hlad, musel se zaspat

O těch se ale horníkům v 19. století a v první půli 20. mohlo jen zdát. Stařenky vzpomínaly na to, že jako děti měly pořád hlad. A když "nebelo co do hube", tak kručení v žaludku musela celá rodina zaspat. Kruté, co? Pokud jejich mámy vařily, tak nejčastěji z brambor. Po válce už to bylo s jídlem veselejší a místní hornické obchody byly zásobovány lépe než třeba ve velkých městech.

Vedle brambor hrál velkou roli chléb, který se z velké části pekl doma, případně ve společných pekárnách v koloniích. Jablóška, zemáky čili brambory však byly základ. Ještě dnešní čtyřicátníci se olizují nad vzpomínkou, kdy jim babičky dělaly bramborové placky, tašky plněné povidlím, šulánky, škubánky, brambory na loupačku nebo pečené, šmórák (bramborákové těsto pečené v plechu) nebo bramborovou kaši nastavovanou krupicí či kroupami. Dnes už tato jídla vaří málokdo, patlat se k plackami nebo taštičkami zabere hodně času.

Podle historika Karla Fojtíka, který Rosicko-Oslavansko mapoval začátkem 60. let, bylo pro skladbu stravy havířských rodin určující, zda šlo o horníky-domkáře, horníky-bezzemky či horníky s vlastním hospodářstvím. Ti bez hospodářství museli většinu potravin kupovat, a tak se do jídelníčku dostávaly různé náhražky, kdy například místo mléka nastoupil v hornických rodinách odvar z náhražkové žitné nebo ječné kávy, kterou dospělí pili často i bez mléka. „Vařili odvar často i na dva dny najednou, sladili v společném velkém hrnci, z něhož se oslazená káva nalévala do malých hrnků. Mléko v mnohých dělnických rodinách vůbec objevovalo vzácně. Teprve v posledních letech našlo zase cestu zpět," píše se v knize Rosicko-Oslavansko: život a kultura lidu v kamenouhelném revíru.

Havíři a jejich rodiny posnídali zelí a krupici. Obědy ve všední dny bývaly bez masa, nejdůležitější byla polévka. Vařily se hutné a výživné, aby chlapi měli sílu a nasytily se děti – od bramborových s různou zeleninou, přes luštěninové po česnečku. Vývar z masa doplněný třeba drobením byl jídlem svátečním.

Přílohou ale také hlavním jídlem samotným bývaly už zmiňované brambory. Jídlo z mouky se objevilo dvakrát do týdne, ve čtvrtky a neděle. Z pšeničné mouky se vařily například kynuté knedlíky k masu nebo hutným omáčkám. Občas se na stole objevily nudle posypypané stouhankou. Když se dělaly buchty, plnily se povidlím, spíše výjimečně tvarohem či mákem.

Maso se před strávníky dostalo na stůl jen v neděli či ve svátek, a to ještě malý kousek. Pokud už se k němu chudí horníci dostali, tak si pochutnali na hovězím, protože bylo levnější než vepřové, a hospodyně z něj navíc mohly připravit i polévku, sepsal ve svém zkoumání historik.