Antonín Rada byl "otcem" vzdělávání (nejen) v Zastávce. Vzpomínkou bude pamětní deska
V budově základní školy TGM bude 11. září odhalena pamětní deska Antonínu Radovi – osobnosti, která stojí velkým rozvojem nejen zastáveckého vzdělávání.
Text: Halka Horká, foto: archiv Dalibora Kolčavy a GTGM
"Byl ředitel přísný na všechny stejně, bez výjimky, měl jsem dojem, že z něho měli obavy i učitelé; mluvili o něm s velkým respektem. Nešlo rozhodně o přísnost nesmyslnou, nespravedlivou, výběrovou, nečistou, ale naopak o přísnost vedoucí k pořádku, kázni a dobrým výsledkům." Tak vzpomíná profesor neurolog Zdeněk Kadaňka na největší osobnost zastáveckého školství – Antonína Radu (na horním snímku čtvrtý zleva). A potažmo na pedagogickou osobnost celé oblasti Kahanu, Rada totiž stál v padesátých letech 20. století u zrodu zdejší jedenáctiletky, z které se postupem času vylouplo dnešní Gymnázium TGM.
Antonínu Radovi bude 11. září v budově sousední základní školy odhalena pamětní deska. "Bude to o více než rok později, než jsme chtěli, ale zákazy shromažďování nám bránily akci uspořádat a jen tak v tichosti desku upevnit nám přišlo líto," popisuje Eva Kokešová, gymnaziální učitelka, která na popud starosty obce Zastávka spolu s obcí a vedením obou škol vznik plakety inciovala.
I samotná pamětní deska z rukou uměleckého kováře Pavla Tasovského a vytvořená z nerezové oceli dle návrhu architektky Evy Macholánové je rok zahalená a čeká. Dočká se ve 14 hodin, ceremoniál se stane úvodem již tradičního Dne s gymnáziem, který pořádá Klub absolventů gymnázia.
"Jsme velmi rádi, že se slavnostního aktu zúčastní také potomci Antonína Rady a že si můžeme tuto významnou osobnost připomínat díky plaketě vlastně každý den," uvedl Petr Pospíšil, zastávecký starosta.
Průkopník praktické výuky
Antonín Rada působil v Zastávce jako učitel od roku 1913, a to na obecné škole, od roku 1920 na "měšťance", kde se v září 1945 stal ředitelem. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v Rosicích vznikla v roce 1953 v Zastávce jedenáctiletá střední škola a Rada byl ustaven jejím ředitelem. Zůstal jím až odchodu do důchodu v roce 1959.
Vážený pedagog, který nabádal k tužení těla i ducha, se podílel i na fyzickém rozšiřování zastáveckého školství. Podílel se na výstavbě nových budov Masarykových škol – obecné i měšťanské, na vybudování rozsáhlé školní zahrady a připravoval přístavek školní budovy pro potřeby rozvíjející se střední školy v létech 1959–60.
Přírodověda byla jeho velká láska, už v roce 1927 se stal doktorem přírodních věd. Fascinovala jej geologie, a to zejména kvůli místu, kde žil – v oblasti hornické. Zaměřil se na geologii spodních vod v dolech Rosicko-oslavanského uhelného revíru. Tomuto tématu se věnoval i ve svých přednáškách na brněnské přírodověcké fakultě, kde v létech 1952 – 1954 přednášel důlní hydrogeologii.
Rozvoj přírodovědného vyučování byl jeho hlavním cílem. "Důraz kladl na vědeckou správnost probíraného učiva, názornost při výkladu," píše ve vzpomínkách František Čech, sběratel historických materiálů o Zastávce. Při výuce tak s radostí využíval pokusy nebo filmy, vedl žáky k praxi třeba prací na školní zahradě nebo výsadbou ovocných stromů po obci. Bral děti na geologické a biologické vycházky. To co je dnes samozřejmostí, tomu položil základy.
"Tůdlenctoto, zase ti mladí"
Když Eva Kokešová a její spolupracovníci shromažďovali informace k osobě Antonína Rady, kterých není – včetně fotografií - příliš mnoho, stejně vždy na povrch vyplulo to, co zaznělo už v začátku. Respekt a přitom velká laskavost a nadhled. František Čech vzpomíná, že když drobotina v hodině brebentila nebo k němu dokonce někdo musel kvůli lumpárně na kobeček, znělo milé, ale rázné: „Tůdlenctoto, zase ti mladí.“
Pokud máte doma v šuplíku nějakou starší školní fotku, svoji, po rodičích či prarodičích, na které by mohl pan Antonín Rada být, pedagogové ji rádi okouknou a případně zanesou do archivu.
Video o vzniku pamětní desky a Antonínu Radovi najdete na FB Mikroregionu Kahan
