Rosická knihovna slaví stovku. Čtením, literárními postavami a nevinnými drby. Je tu i pro okolní obce
Letošní rok je mimo jiné knihovnický, v mnoha městech si připomínají stovku od jejich zřízení a platí to i pro Rosice. Dámy z knihovny si počkaly na tradiční říjnový Týden knihoven a budou slavit. V pátek čtením Pavla Tomeše, v sobotu karnevalem literárních postav a křtem své knihy. Monika Pokorová a Jarka Eliášová nejsou žádné drbny, ale seskládaly na základě neznámých fotografií a vzpomínek pamětníků milé a nevinné drby. Knihovna na zámku funguje také pro okolní obecní knihovny, které si do Rosic jezdí pro novinky i stálice z takzvaného výměnného fondu.
Text: Halka Horká; foto: archiv Městské knihovny Rosice a Města Rosice
Tak jak je to s těmi drby?
Monika: Drbničky z Rosic je název knihy, kterou u příležitosti sta let knihovny vydáváme. A vlastně to trošku drby jsou, ale takové milé, nevinné a hlavně nepříliš známé. Dáváme dohromady staré fotografie z Rosic, zájemci je najdou v takzvané Memorii. Lidé nám přinášejí svoje rodinné fotky nebo snímky, které doma najdou, a k mnoha z nich se vážou různé historky. Měly jsme jich tolik, že jsme si řekly, že nechat je jen ve virtuálním světě by byla škoda. Takže jsme sestavily zhruba osmdesátistránkovou knížku, kde se alespoň část z nich objeví.
Knihovnice (zleva) Jarka Eliášová a Monika Pokorová zvou na oslavy stovky rosické městské (dříve obecní) knihovny.
I tak určitě ale spousta zůstala v šuplíku.
Jarka: To sice ano, ale historky nebo fakta využijeme v dalších akcích. Chystáme něco jako model řemeslnické ulice Trávníky, kde k jednotlivým domkům přiřadíme dané řemeslo a informace o rodinách, které je rozvíjely. Dostala se nám také do rukou úžasná sbírka někdejší krejčovské dílny, která se specializovala na svatební šaty a máme tak k dispozici přehled módních trendů od 20. do 60. let 20. století. Z těchto snímků bude v knihovně výstava.
Co kromě Drbniček máte přichystané?
Jarka: Dvoudenní oslavy – velkolepé a hlavně veselé. V pátek do knihovny přijede výborný stand-up komik, spisovatel Pavel Tomeš a věříme, že nám čtením ze své nové knihy prodlouží život o další stovku. Už u nás byl dvakrát, vždycky to byla neuvěřitelná sranda a je to mistr vypointovaných historek. Humorný román o smrti nese název Až na ten konec dobrý, tak se máme na co těšit. A v sobotu pak zveme všechny spřízněné duše do zámeckého kulturního centra na karneval literárních postav se křtem Drbniček.
Takže počítáte s dětmi s bleskem na hlavě, krvelačnými Drákuly a Amálkami?
Monika: My třeba jdeme za Kvaka a Žbluňka. (Monika si bleskem navléká ušitou hlavu jednoho ze žabáků Arnolda Lobela a dost se smějeme). Máme zprávy, že řada lidí už se chystá, takže se strašně těšíme, co vymyslí.
Jarka: Ale i kdyby to byla jen připíchnutá visačka na klopě s názvem postavy, nevadí... Účastníky dětské i dospělácké čekají soutěže, knihovnický koktejlový bar, promítání a hlavně Drbničky z Rosic. Literatura, hudba a tanec – to krásně pasuje dohromady.
Jak je to s tou vaší stovkou? Knihovnický zákon přišel na svět už v roce 1919.
Monika: Ano, v červenci 1919. V listopadu téhož roku následovalo prováděcí nařízení, a než proběhlo sloučení dosavadních spolkových knihoven, připravilo se místo, navrhl rozpočet a uvedl do funkce knihovník, psal se rok 1921. Je to tedy rok vzniku obecní knihovny v Rosicích. Už na konci 19. století ale významné spolky měly své knihovny, Slovanský čtenářský spolek, Sbor dobrovolných hasičů a Sokol... právě ty se sloučily a vytvořily základ.
Kde tehdy knihovna byla?
Monika: Nejdříve v přízemí rosické radnice, po válce v hostinci U Veselých, pak se vrátila na radnici.
Knihovna v hostinci U Veselých
Odkdy sídlí na zámku?
Monika: Od roku 1961, kdy se nastěhovala do levého křídla, kde dnes sídlí městský úřad. Od roku 1992 je v současných prostorech, tedy v levém přízemí hlavního traktu.
Kromě rosických čtenářů "obhospodařujete" i další z okolních obcí, přestože k vám fyzicky nechodí. S menšími obecními knihovnami máte regionální spolupráci.
Jarka: Je to velice přínosná věc právě pro malé obecní knihovny, které nemají dostatek finančních prostředků na nákup knih. Naše nadřízená knihovna v Kuřimi dodává knihy, které si pak knihovnice z okolních obcí jezdí půjčovat právě k nám. Odvezou si třeba pět přepravek, za půl roku vrátí a vymění za nové. Pro tyto účely tu máme velký sklad, systém úspěšně funguje deset let a celkem se knížky točí. Největší zájem je o detektivky a romantické tituly, ale posíláme do obcí i dětské knížky a naučnou literaturu, aby měli čtenáři co největší výběr, i když někdy jde o jednotlivce. Většina obecních knihoven, byť jsou maličké, funguje báječně. Za všechny je potřeba jmenovat tu říčanskou s paní Cetkovskou v jejím čele, to je paní, která svojí prací žije.
Peníze, to je asi největší knihovnická bolest, že? Knížky nestojí kačku.
Jarka: A někdy jo. (smích) To když sháníme vybrané tituly v antikvariátech, aby žáci a studenti nemuseli pro některé kusy povinné četby až do Brna. Což je taky jeden z našich cílů, aby si místní našli, co potřebují, chtějí, nedaleko domova. Ale ano, knihy stojí spoustu peněz.
Co čtenáři, ubývají zejména mezi dětmi a mladými?
Jarka: Vlastně ani ne, naše počty jsou poměrně stabilní a s nadsázkou říkáme, že jsme s tisícovkou čtenářů největším rosickým spolkem. S dětmi je to nahoru dolů – jako malé chodí s rodiči, na prvním stupni pak samy a se školou. S druhým stupněm dojde ke zlomu, to k nám dva tři roky ani nepáchnou, mají dost starostí sami se sebou (smích) a na střední se vrací pro knihy ke studiu. A ti, co je četba chytne, prostě zůstávájí. Největší počet čtenářů je z řad žen mezi třicítkou a pětapadesátkou. Ty mladší vodí děti, ty starší už si knížky užívají samy.
Čtení v parku
Co je pro práci knihovníka nejdůležitější?
Monika: Ještě pořád, si myslím, že knihovnická škola a pak klasické "chodit rád do práce". Těšit se na lidi, to je gró knihovníků.
Jak se knihovny mění?
Monika: Někdy velmi. Budovy i vybavení podlého modernizaci. Naše knihovna sídlí na zámku, v případných stavebních úpravách jsme omezeni jeho statutem. Přešly jsme od knižních lístečků k digitalizaci. Ale v tak malých knihovnách, jako je ta naše, ano, pořád se považujeme za miniknihovnu, je to především o kontaktu.
Pohled do dětského oddělení a young adult
A z toho jsou pak ty drby, že? Fungujete taky jako psycholožky a socioložky, bych řekla...
Monika: To se asi tak nedá říct. Já to mám jiné než Jaruška. Já a náš počítačový systém Tritius jsme ti, kdo se drží nastaveného knihovnického řádu a Jaruška je ta hodná, co se přimlouvá. A tak to má být. (smích)
Knihovny si vedou na kulturním poli statečně, je to tak?
Monika: Přežily válku, různé režimy, digitalizaci, covid... Nás teď těší práce s Memorií, jsme obě velké rosické patriotky... Díky ní a historkám či faktům od čtenářů a dárců chystáme procházky, výstavy, promítání. Tak snad knihovny přežijí i dalších sto let. Ale čtenářů by to nešlo. (úsměv)
Městská knihovna Rosice v číslech
- Počet knih
21 tisíc svazků – prostory knihovny nejsou nafukovací, a tak se počet udržuje postupných vyřazováním - Vítěz fondu
Beletrie pro dospělé, těchto knih je nejvíc a také nejvíc podléhají trendům - Nejpůjčovanější knihy
V dětském oddělení je to série Deník malého poseroutky Jeffa Kinneye a v dospělém Moliérův Lakomec - Největší trvalka
Nejstarší knihou, která přečkala režimy, čtenáři i vyřazování jsou Dějiny Moravy z roku 1875. Má 146 let a zasloužené místo v příruční knihovně. Je plná razítek a k vidění je i pár řádků knihovnického řádu z roku 1896. Takhle staré knihy už se nepůjčují, nesmí se ani prodat či vyřadit, jsou k nahlédnutí právě v příruční knihovně. - Regionální spolupráce
V Rosicích je z kuřimské městské knihovny převeden takzvaný výměnný fond. Z tohoto průběžně doplňovaného fondu si pak jednotlivé menší knihovny mohou půjčovat na dobu 6 měsíců výměnné soubory, které tvoří až 60 knih. Vzhledem k tomu, že se jedná o výpůjčku, dochází k pravidelné cirkulaci knižních souborů mezi zaevidovanými knihovnami a k obohacení jejich fondů. Služba napomáhá k oživení čtenářského zájmu o místní a obecní knihovny, aniž by tyto musely vynakládat vysoké finanční částky za nákup nových knih. Čtenáři menších knihoven tak dostávají větší možnosti výběru a nejsou ochuzeni o nejnovější knižní tituly. Z obcí Kahanu jsou v projektu zapojené Babice u Rosic, Lukovany, Ostrovačice, Příbram, Říčany, Újezd u Rosic, Vysoké Popovice, Zakřany, Zastávka, Zbýšov. Paní knihovnice si jezdí i z Domašova, Javůrku, Rudky, Říček, Stanovišť, Veverských Knínic a Zbraslavi.
