Žraloci vlítli do vod nejvyšší dorostenecké soutěže. Florbal táhne nejen děti z Rosic

Do důležité sezony nastoupily týmy florbalistů, které trénují v Rosicích. Zatímco dorostenci jsou poprvé ve vysoké soutěži Český florbal, turnaje ochutnají i ti nejmenší v přípravce. Stačí málo – chuť se hýbat a pracovat v týmu, sálovky a florbalka.

Je středa odpoledne a do rosické sokolovny se hrnou desítky malých dětí s dírkovanou "hokejkou". Letí na svůj florbalový trénink přípravky. Jasně, to znáte z každé tělocvičny, jenže v Rosicích se kromě radosti ze hry a pohybu přidává radost z výher a postupů do vyšších a vyšších soutěží. Dorosteneční Žraloci sportovního klubu Florbal Rosice letos vstoupili do nejvyšší české soutěže – Český florbal.

Sídlo má klub sice v Rosicích, ale svoji taktiku, fyzičku a útočnost v ní pilují členové z obcí celého Kahanu. "Dvě třetiny jsou Rosičáci, třetina kahaňáčtí," vypočítává trenér Milan Smutný, mimo jiné pedagog Střediska volného času Rubiko (na vrchním snímku první zprava). Do sokolovny a školní tělocvičny přijíždějí děti ze Zastávky, Kratochvilky, Babic, Neslovic, Příbrami či Lukovan. Ve Vysokých Popovicích je "odloučená jednotka" tohoto kroužku. A aby byl florbalový Kahan výčet úplný, tak Říčany mají svůj samostatný klub.

Letošní sezona Rosických je výjimečná nejen pro nejzkušenější Žraloky. "Poprvé se účastníme florbalových lig, v nichž jsme dříve nebyli. Jsme zaregistrovaní v Orelské florbalové lize s mladšími žáky, v Sokolské lize s přípravkou a mladšími žáky a navíc v tradiční Lize meziměsty," popisuje trenér.

Kromě vstupu do vysoké soutěže mají Žraloci ještě jedno "poprvé" – zůstávají v Rosicích, nemusejí za florbalem do Brna či dalších měst. "Dosud jsme měli nastavené, že k nám chodí děti do konce základky. Tahle parta je ale tak výborná a má našlápnuto, zároveň ztratili celý rok s covidem, že jsme poprvé vytvořili zázemí i pro dorostence, tedy skupinu do 17 let," popisuje Smutný.

Kluci jsou namotivovaní, nadšení a vlítli do soutěže jako vítr a hned z prvních turnajů odjížděli stříbrní. Stejně tak bodují ale i menší hráči. "Hráči ze Žraloků už jsou velcí, mají to v hlavě srovnané, byť jsou v tom řekněme blbém věku a psychika hraje strašně velkou roli. Chápou, že jejich výkony ovlivní výsledek celého týmu, zároveň musí pochopit, že ne vždy má každý z nich dobrý den. A přitom v rozhodující chvíli prostě musí zabrat, protože každý zápas je důležitý. Pro florbal je nejdůležitější týmovost," vysvětluje trenér. V soutěži Český florbal už se pohybují v profiprostředí, atmosféra je naprosto jiná, namakaní soupeři taktéž. Už zde si vyhlížejí své případné ovečky lovci z velkých klubů, kteří se perou v profesionální superlize. "Ale častěji mi volají trenéři ostatních klubů, zda bychom nepůjčili nějakého hráče, protože po covidu se jim nevrátili všichni a mají problém sestavit tým na zápas," směje se Smutný.

Což je pochopitelné, když víme, že minimum je útočná pětka plus gólman, ale hra je tak rychlá, že se střídá už po minutě. V této věkové skupině se hraje 3x 12 minut (v superlize jsou třetiny dvacetiminutové). Připomíná vám to hokej? Tak vězte, že právě chlapi, co jako malí hrávali hokej, končívají u florbalu. Ale zpět k počtu hráčů. "Na zápasy proto bereme dvě pětky, gólmana a náhradníky. A máme radost, že všichni mohou a chtějí hrát. Navíc jsou to srdcaři, kteří si v Rosicích prošli všechny kategorie od přípravky," popisuje Milan Smutný, sám aktivní hráč florbalu. Spolu se Žraloky je v soutěži sedm týmů z Jihomoravského a Zlínského kraje. Zhruba jednou za 14 dní vyjíždějí na turnaje a do konce dubna se "každý s každým" potkají dvakrát. Je to spolu s tréninky pořádný zápřah a jejich trenér je nadšený, že chtějí hrát, jsou nadšení a že by mohli doma na gauči hodiny čučet do mobilu, ale raději místo toho letí do tělocvičny.

Tím, že florbal nově zaštiťuje středisko volného času, je koncipován jako kroužek. To znamená, že do početního stop stavu přijímá všechny děti, ty si vyzkoužejí, zda jim tento sport pasuje, část odpadne, mnoho zůstane. "Ale klubovost tomu dáváme formou tréninku, přihlašováním do turnajů, vše má svůj řád, rozhodně to není rozjívené lítání s florbalkou po tělocvičně," popisuje trenér a dodává, že jde o velmi levné sportování, na němž jsou potřeba jen sálovky a nejlevnější florbalka.

To se toleruje maximálně těm nejmenším v přípravce, kde se snaží naučit základy děti mezi 4 a 6 lety. Tady jde hlavně o hru, pohybové legrácky a pomalé seznamování s holí. Starší děti pak přecházejí do školní tělocvičny, kde už si vyzkoušejí pravý florbal na velkém hřišti s brankami a mantinely. Ve všech věkových kategoriích se ale bezpodmínečně začíná s rozcvičkou a končí protahováním. Už proto, že při drsnějších trénincích dostávají zabrat kolena, krk a záda, běhá se totiž v poměrně nepřirozeném přikrčení a je třeba tělo pořádně připravit. Ze začátku má hlavní slovo trenér a jede se podle jeho plánu, se Žraloky funguje spíš jako rádce, protože už sami kluci si řeknou, co jim v zápase nešlo a co je potřeba natrénovat.

Trenérů je teď momentálně osm, z toho dvě ženy. Rosice totiž mají i Žraločice – tréninkovou skupinu holek a dam různého věku, i ta jezdí po turnajích a přátelských utkání. "Někteří z našich trenérů hrají florbal od mala, jiní přešli od jiného sportu a někdo se k němu dostali náhodou" směje se Milan Smutný.

Ale florbal není jen dril v tělocvičně. "Skvělá je blízkost Brna, kde se hraje spousta špičkových zápasů, které přenáší i televize. Díky meziklubové spolupráci se například dostaneme k lístkům a kluci můžou vidět to nejlepší naživo. Beru to jako takový teambuilding," líčí Smutný.

A proč se jít na jakýkoliv florbalový zápas mrknout? "Za mne je to velmi atraktivní, dynamické a s nečekanými zvraty. Hodně se píská, rozhodčí rozhodně nejsou tolerantní. Gólman chytá prudké rány florbalového míčku jen rukama, někteří blázni i bez rukavic." To zní dobře, ne?

Florbal ve zkratce

• Kolektivní hra, která přišla ze Švédska a dnes už u nás není žádnou novinkou. Naopak Češi jsou výborní, junioři jsou čerstvými mistry světa.
• Hraje se v hale a s holí zvanou florbalka. Florbal hrají 2 družstva po 6 hráčích na každé straně, z toho pouze jeden brankář. Střídání hráčů se může provádět kdykoliv během utkání a bez omezení počtu střídání. Cílem hráčů je vstřelit gól do soupeřovy branky a zabránit soupeři, aby získal míček pod kontrolu nebo vstřelil gól. Brankář nemá hokejku, chytá pouze rukama a tělem. Normální hrací čas je 3 x 20 min se dvěma 10-ti minutovými přestávkami. Hrací čas je čistý, to znamená, že při přerušení hry se čas zastavuje. Pokud utkání, které musí být rozhodnuto, skončí nerozhodně, hraje se prodloužení, dokud jedno družstvo nevstřelí branku. Vítězí mužstvo, které nastřílí soupeři více branek v časovém limitu 3 x 20 minut čistého času.
• Proč jej hrát? "Za mne kvůli tomu, že je to kolektivní hra, při které musí hráči spolupracovat, nesportují jen sami za sebe a naučí se to do budoucna. Musí komunikovat, naučit se vycházet,“ vyzdvihuje rosický trenér.