Koleje jménem pokrok
Tetčice a hornictví? Víc, než byste čekali. Na první pohled působí Tetčice jako typická zemědělská obec pod Bučínem. Jenže když se podíváte blíž, zjistíte, že právě tady se psal jeden z nejdůležitějších příběhů celého rosicko‑oslavanského revíru.
VÍTE, ŽE?
Nevedla sem žádná šachta, žádná těžní věž se tu netyčila, a přesto by bez Tetčic hornictví v regionu nikdy nefungovalo.
V 50. letech 19. století vznikla železnice Brno–Boží Požehnání (dnes Zastávka), jedna z prvních místních drah v českých zemích. Její vznik umožnili podnikatelé jako Jan Arnošt Herring, kteří potřebovali dostat uhlí z dolů k odběratelům. A právě Tetčice ležely na trase, která spojovala revír s Brnem, Vídní i dalšími průmyslovými centry monarchie.
Vlaky tudy denně vozily vagony plné černého uhlí — suroviny, která poháněla vysoké pece, továrny, parní stroje i domácnosti. Tetčické nádraží tak bylo tichým svědkem průmyslové revoluce, která měnila tvář celého kraje.
Pila, která držela doly nad vodou: Jen pár kroků od kolejí stojí velká pila. Z její výroby mířily do dolů stovky a stovky dřevěných výztuh nezbytných pro bezpečný postup havířů do hlubin. Bez těchto výztuh by se šachty hroutily, práce by se zastavila. Pod zemí by zůstalo uhlí, ale hlavně havíři, kteří je těžce dostávali nahoru. Tetčice tak dodávaly to nejdůležitější - bezpečí.
Průmyslová role, která se nezdá: Zatímco okolní obce rostly díky šachtám, Tetčice byly jejich tichým partnerem. Koleje přivážely uhlí, pila posílala dřevo, a celá obec žila v rytmu, který určovalo hornictví, i když se tu nikdy nefáralo.
Dnes už tu vlaky uhlí z Rosicka nevozí… ale příběh zůstal. Když dnes stojíte na tetčickém nádraží, díváte se na místo, kde se potkávaly dva světy: zemědělský klid a průmyslový pokrok.
A právě tady pochopíte, že i malá obec může hrát velkou roli v dějinách celého regionu.
Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!
Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky.
Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.
Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.
Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.
Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.
Užijte si Kahan!
Síť infopointů mohla vzniknout díky finanční podpoře Nadace ČEZ.
