Z hornické historie - část 4.

Koksárenství a železárny, vedlejší produkt

V těsné blízkosti rosických uhelných dolů započala i výroba koksu a železa. Výroba koksu v několika úlových pecích byla zahájena již počátkem 30. let 19. stol. a pokračovala dále na dole Herring v Zastávce, na Annenské a Simsonu ve Zbýšově. V roce 1858 inicioval Johann Ernest Herring založení společnosti Rosické železárny a těžířstvo železných hutí, která – po anglickém a belgickém vzoru – postavila v letech 1859–1862 železárny přímo uprostřed uhelné pánve v osadě Boží Požehnání. Železná ruda se tehdy těžila poměrně blízko dolů (v Javůrku, Domašově, Rudce, Lesním Hlubokém, Maršově, Lažánkách a Veverské Bítýšce). V železárnách byla postavena 12 metrů vysoká zděná kruhová vysoká pec. Na Moravě to tehdy byla třetí vysoká pec na kamenouhelný koks (po Vítkovicích a Blansku).

Koks na výrobu železa ve vysoké peci se dovážel z koksovny na dole Anna ve Zbýšově. V objektu železáren byly postaveny i pudlovací pec, slévárna a válcovna. Vyrábělo se zde železo pro kováře, komerční zboží a zejména kolejnice. Brzy po svém vzniku čelily železárny provozním potížím i odbytové krizi. Když nespokojení Belgičané podnik opustili, stály železárny před krachem. Belgičany sice nahradil domácí kapitál i odborníci (mj. Bedřich Klein), ale provoz vysoké pece byl v roce 1873 definitivně zastaven a do železáren se vozilo surové železo z Vítkovic. Přesto tyto železárny v Zastávce zaměstnávaly až do konce 19. století 500–700 zaměstnanců.

Foto: soukromý archiv