Z hornické historie - část 5.

Začátky zbýšovského rozmachu

V polovině 19. století nastal velký rozmach zbýšovských dolů. Za Antonína Rahna I. byly zaraženy doly Antonín (1846) a Jindřich (1854). Antonínův důl byl první v revíru se svislou těžní jámou a v roce 1853 dosáhl hloubky 179 sáhů (338 m), což byla tehdy největší hloubka uhelného dolu v celém Rakousku.

Rozvoj těžby na dolech Láska Boží ve Zbýšově nejlépe dokládá množství vytěženého uhlí: v roce 1831 činilo 43 262 ctr., v roce 1848 již 216 470 ctr. a v roce 1858 dokonce 881 556 ctr., což se blížilo produkci rosických dolů. Později už těžba na Rahnových dolech tak výrazně nerostla, a v období hospodářské krize v 70. letech 19. století dokonce hluboce poklesla. Ředitelem dolů Lásky Boží ve Zbýšově byl v letech 1883–1928 Antonín Rahn II. Po jeho smrti došlo v roce 1935 ke sloučení obou akciových společností těžících uhlí v revíru, čímž vznikla Rosická báňská společnost Láska Boží.

Foto: soukromý archiv