Barbora, jeden z prvních dolů a také místo prvního oficiálně zaznamenaného důlního neštěstí v regionu
Dnes je Barbory, patronky horníků, tak všem dívkám a dámám toho jména – na zdraví. U nás je ale jméno Barbora svázáno i se stejnojmenným černouhelným dolem.
Vznikl na pomezí Oslavan a Zbýšova, řekněme kousek nad zbýšovskými serpentinami, Dnes je v místech zahrádkářská kolonie. Veškeré fyzické připomínky důlní činnosti zmizely začátkem 70. let minulého století, kdy byl zdemolován jednoposchoďový obytný dům pro šest rodin, což byla přestavěná provozní budova někdejšího dolu. Na samotě Barbora se narodil ornitolog, badatel a pedagog Václav Čapek, který odhalil způsob života kukačky. Dávnou hornickou kapitolu připomíná už jen studánka – znovunalezená a kompletně obnovená zbýšovským vlastivědným spolkem. V ní si havíři jdoucí na šichtu nabírali vodu.
Barbora byla mezi prvními zaraženými jámami v oblasti Rosicka-Oslavanska a bohužel je s ní spojen i smutný příběh. 13. dubna 1820 zde došlo k vůbec prvnímu oficiálně zaznamenanému důlnímu neštěstí na Moravě. Ve štole se tehdy otrávili čtyři havíři, 19 bylo přiotráveno. Zemřelo i šest horníků, kteří vyrazili svým parťákům na pomoc.
O jakémkoliv systému záchrany se tehdy vůbec nedalo mluvit. První dýchací přístroje na dolech se befelem shora objevily až po tragédii z roku 1860, kdy v padochovské Františce po výbuchu metanu zahynulo 53 horníků, tedy téměř celá ranní směna. A až na konci 19. století se začaly tvořit party záchranářů-dobrovolníků a až po roce 1945 dostali záchranáři jasný systém. Bylo to potřeba, zdejší doly patřily k těm s největším nebezpečím třaskavých plynů, o čemž svědčí dlouhý seznam důlních neštěstí.
