Babické doly a štoly

Krajina kolem Babic nese dodnes čitelné stopy hornické činnosti, která formovala nejen zdejší terén, ale i život celé obce. Z původně zemědělské vsi se v průběhu 19. století stalo místo, kde uhlí určovalo rytmus práce, podobu krajiny i skladbu obyvatelstva. Prudký nárůst počtu obyvatel po otevření dolů jasně ukazuje, jak zásadní roli zde těžba sehrála. Zatímco v roce 1840 zde žilo 236 obyvatel, v roce 1890 to byl již trojnásobek a po otevření dolu Ferdinand čtyřnásobek.

Gigant Ferdinand: První kolmý důl v rosické oblasti patřil od poloviny 19. století k technologicky nejvyspělejším provozům širokého okolí a těžilo se zde uhlí mimořádné kvality. Složitý systém šachet, pater a navazujících štol propojoval Ferdinand s dalšími doly v regionu a vytvářel podzemní svět, který se rozprostíral hluboko pod dnešní krajinou. Nad zemí pak vznikaly haldy, technické stavby a dopravní zařízení, včetně lanové dráhy, jež od roku 1910 spojovala Babice se Zastávkou.

Důl Ferdinand byl zaražen severozápadně od Babic společností Rytíř Herring a spol. v roce 1856, uhlí se z něj těžilo v letech 1862–1955 a uhelné sloje zde měly mocnost až šest metrů.

Hlavní jámu tvořilo osm pater a její maximální dopravní hloubka činila 794,2 metru. Slepá (pomocná) jáma vedla z 8. patra na 13. patro a dosahovala maximální hloubky 414,8 metru. Důl byl napojen na sousední jámy Jindřich a Julius i na řadu dalších štol v okolí, čímž vznikla rozsáhlá podzemní síť.

Významnou technickou posilou bylo v roce 1863 zabudování parního těžního stroje o síle 60 koňských sil, který byl později vybaven elektrickým pohonem. Zajímavostí byla visutá lanovka mezi Ferdinandem a dolem Julius v Zastávce. Lanovka přepravovala uhlí z dolu Ferdinand ke zpracování na uhelné prádlo, kde bylo tříděno na kovářské uhlí a další druhy a také zpracováváno na brikety, tzv. „zastávecké bulky“. Zpět na důl Ferdinand se dopravovala škvára, hlušina a kamení, které byly ukládány na odval – haldu u dolu.

Po druhé světové válce bylo v areálu dolu vybudováno vězeňské zařízení pro německé zajatce. Po roce 1948 byli na práci do dolu posíláni také političtí vězni. V roce 1955 byla těžba z dolu Ferdinand svedena na důl Julius. Od této doby sloužila šachta Ferdinand až do konečné likvidace dolu v červenci 1992 jako výdušná jáma.

Svědkem někdejší činnosti dolu je dodnes patrná halda, jejíž materiál byl využit i k zasypání dolu. Jsou z ní krásné výhledy! I proto ji obec nechala zrekultivovat a vytvořila zde báječné odpočinkové místo. Samotný bývalý areál dolu pod haldou není veřejnosti přístupný.

Důl byl pojmenován po Ferdinandu Rittlerovi, správci rosických dolů, který do revíru přišel roku 1812 z Břehu v pruském Slezsku. Ferdinand Rittler zavedl na dolech moderní těžební metody, dokázal dobře zorganizovat provoz a dbal na zvyšování kvalifikace hornického osazenstva. On i jeho syn František Rittler patřili k uznávaným odborníkům s bohatými zkušenostmi. 

Drobnější pomocníci: Vedle dolu Ferdinand se v okolí Babic nacházela řada menších šachet a štol – od raných ručních děl až po unikátní výzkumnou štolu, která patřila ke světovým průkopníkům studia výbuchů uhelného prachu. Každé z těchto míst vypráví svůj vlastní příběh o hledání uhlí, lidské vynalézavosti, ale i o rizicích a obětech, které s sebou hornická práce nesla.

Na území dnešního babického katastru směrem k Zastávce se zpočátku uhlí kopalo ručně a těžilo pomocí rumpálu. V Babickém lese se proto dodnes nacházejí četné propadliny a násypy hald po vytěžené hlušině, často v místech zavalených štol. Vydejme se nyní po stopách těchto dávných důlních děl a připomeňme si, co o nich víme – a co se o nich vypráví.

Plantáže: Kolem roku 1800 byl na bývalé babické pastvině postaven stroj na čerpání důlní vody, poháněný koňmi. Na šachtě byl v provozu také žentour tažený koňmi. Těžba zde probíhala do roku 1856 v hloubce přibližně 47 metrů. Dnes v těchto místech stojí hájenka.

Göppel: S největší pravděpodobností se jednalo o jiný název pro úpadní dílo Plantáže. Svědčí o tom zápis o stroji typu Göppel s dvojitým lanovým bubnem, poháněném koňmi, který byl součástí vybavení jámy Plantáže. Typ stroje tak mohl dát jméno celé šachtě.

Výzkumná štola: V roce 1906 nechal dr. Jičínský u Babic vybudovat výzkumnou štolu na zkoušení uhelného prachu. Třaskavé plyny, uhelný prach a oheň patřily odjakživa k největším nebezpečím v uhelných dolech. Dr. Jičínský zdůrazňoval nutnost studovat tyto jevy i z teoretického hlediska. Jeho výzkumná štola byla po štole v Anglii druhou takovou na světě. Profil štoly činil 1,2 × 1,5 metru a její délka byla přibližně 300 metrů. Toto důlní dílo není uvedeno v žádné dokumentaci ani zakresleno v provozních důlních mapách. Dnes neznáme ani přesný směr šachty, ani její výškové údaje.

Ottilien Stollen: U této štoly lze určit přesné místo, kde se nacházela, a dochovala se i její fotografie. Přesné období těžby se však nepodařilo zjistit a štola není vyznačena ani na důlních mapách. Jáma se nacházela na okraji lesa, asi 200 metrů od jámy Plantáže.

Josef: V roce 1838 byly západně od vlečky k dolu Ferdinand zaraženy těžní jámy Josef I a Josef II. Dnes bychom je měli nalézt při severním úpatí haldy dolu Ferdinand. Těžba zde skončila v roce 1852.

Důl Ferdinand: Severozápadním směrem od obce se nacházel důl Ferdinand, v němž se v letech 1862–1955 těžilo černé uhlí. Maximální dopravní hloubka šachty byla 794 metrů a důl měl osm pater. Svědectvím jeho činnosti jsou zbytky budov spojených s těžbou a také dodnes patrná halda, jejíž materiál posloužil k zasypání dolu po jeho uzavření v roce 1992.

Štola Hanělka: Štola se nacházela asi 200 metrů jižně od dolu Ferdinand. V letech 1933–1935 zde těžil uhlí zastávecký občan B. Haněl, svá kutiska však musel předat Rosické báňské společnosti. Na sklonku druhé světové války posloužila štola jako kryt pro přibližně 800 lidí z Babic a okolí.

Jiří a Štěstí: Tyto jámy se nacházely v prostoru mezi Adamovou studánkou a Hanělkou. Těžba zde probíhala kolem roku 1800. Vzhledem k jejich blízkosti se předpokládá, že na jedné se těžilo a druhá sloužila jako větrací jáma.

Anna: Západně od železniční vlečky k dolu Jindřich byla v polovině 19. století v lese zvaném Skříňka vyhloubena jáma. Přesnější údaje o této jámě nejsou známy a v okolí místa nejsou patrné žádné známky hornické činnosti.

Větérka: Šachta se dnes nachází na katastru města Zbýšova. Byla zaražena roku 1800 jako větrací šachta, podle čehož získala své jméno. Budova nad šachtou byla později přebudována na obytné stavení, které dodnes stojí na samotě přibližně 100 metrů západně od silnice Babice–Zbýšov.

Babické doly a štoly dnes nepůsobí jako technické památky v klasickém slova smyslu. Jsou spíše nenápadnou součástí krajiny, kde se průmyslová minulost přirozeně prolnula s přírodou. Kdo se zde prochází pozorně, může v terénu číst historii psanou v zářezech, terénních vlnách i zarostlých haldách – a uvědomit si, že právě tato tichá místa vznikla díky tvrdé práci generací horníků.

Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!

Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky. Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.

Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.

Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.

Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.

Užijte si Kahan!