• Zajímavé cíle

    Zajímavé cíle

Ať jste místní nebo přespolní, ať plánujete výlet na den či víkend, jsou místa, která byste v Mikroregionu Kahan určitě neměli pominout. Máme tu unikátní úzkorozchodnou železnici, sakrální stavby, krásný zámek či místa, která okouzlila literáty. #topcile

Unikátní kostely

Lukovany

nejstarší v okolí

Kostel sv. Václava v Lukovanech


K nejstarším památkám mikroregionu patří tento románský kostel ze 13. století, jehož cibulovitá věž skrývá zvon o váze 89 kg. Zvony jsou zde tři, ten nejtěžší byl ulit v 19. století. Oltář zdobí dřevěné zlacené sochy sv. Benedikta a Maura a malý olejový obraz sv. Václava. Za ním vystupuje socha Panny Marie s Ježíškem. Všechny sochy pochází z Oslavanského kláštera, zrušeného josefínskými reformami v roce 1782. Pod kostelem byly objeveny zbytky chodeb spojující kostel se sousedním velkostatkem, lidově zvaným „Purk“.

Říčany

oltář situovaný v západní části

Zdejší raritou je kostel sv. Petra a Pavla, jehož oltář je na západní a vchod na východní straně. Říčanským se podle toho říká „rakaři. O farním kostele je písemná zmínka již v roce 1349. Do roku 1709, kdy jej však zničil požár, stával v místě, kde je nyní pomník padlých. Základní kámen dnešního kostela byl položen padesát let od pohromy, v roce 1754. Svým obráceným oltářem na západ je raritou mezi stavbami tohoto druhu. Příčina odchylky tkví patrně v nezpevněném podloží – dříve rybník.

Příbram

moderna

Kaple sv. Floriána a Panny Marie v Příbrami n/M.

Netradiční tvar kaple z roku 1999 znázorňuje podobu archy Noemovy. Základní kámen kaple zasvěcené patronu Příbrami sv. Floriánovi položili místní obyvatelé v roce 1992. Do té doby jim sloužila malá zděná kaplička s obrazem sv. Floriána na okraji obce. Nová kaple byla vysvěcena v roce 1999 a její půdorys tvoří elipsa, k níž se přidružují elipsovité „buňky“. Na jihu je zpovědní místnost, na severu předsíň a sakristie. Zajímavostí interiéru je plastika Krista na kříži se zvýrazněným srdcem.

Rosický zámek

    Jednoznačnou dominantou Rosic je zdejší zámek s rozlehlým parkem.

    Sídlo pánů hrdých rodů Hechtů, Lipé či Žerotínů si lze od jara do podzimu prohlédnout s průvodcem a nabízí kromě historické expozice i stálou výstavu hraček a návštěvu zdejší mučírny. Pokud budete mít zájem, můžete se podívat i do nedávné minulosti. Pod zámeckým parkem je totiž od roku 1965 zahlouben velký protiatomový kryt.

    Na zámku se odehrávají kostýmované prohlídky, koncerty, ale také třeba sběratelské burzy. Velké venkovní nádvoří je vlastně pořád obsazené, ať kulturními a společenskými akci, tak dětmi z přilehlého Střediska volného času.

    Zámek může být hodně zajímavý pro školy - v květnu a červnu nabízí asi čtyřhodinový interaktivní program pro děti, který je nutné předem objednat. Kromě prohlídky zámku a krytu civilní obrany, shlédnou s děti rytířské divadelní představení, budou hledat poklad v areálu zámku a též budou mít možnost vyzkoušet mnohé z tradičních činností a řemesel.

    Zámek se stále pomalu opravuje, což je asi nejvíc vidět na jeho zadním křídle, když jedete do Rosic od Zastávky. Naštěstí už jen letití pamětníci mají před očima opadané omítky a rozkradené interiéry z dob socialismu. Rozhlehlá budova rozkvétá. Zámek však neměl současnou podobu, původně to byl gotický hrad, který na soutoku říček Bobravy a Říčanského potoka bránil Rosice před napadením. Později byl přestavěn až do dnešní poklasicistní podoby.

    Na severním křídle a na nádvoří hlavní budovy byly objeveny pozůstatky renesanční sgrafitové omítky, která byla na nádvoří hlavní budovy zrestaurována. V části severního křídla, v přízemí a v prvním poschodí hlavní budovy, se dochovaly hodnotné klenby. Kamenné renesanční prvky jsou částečně zachovány v severním křídle (sloupy, portálky), ale především v hlavní budově. Zde jsou dominantním prvkem arkády z konce 16. století. Je zde zachováno i větší množství renesančních ostění, vstupů, oken a dalších architektonických doplňků. V prvním poschodí jsou dochovány i renesanční výmalby a štukové stropy.

    Z období baroka zde zůstal krb v prvním poschodí a štukové stropy ve třech místnostech. Velmi kvalitní je i klasicistní malba a zábradlí v kapli. Zajímavé romantické doplňky z 2. poloviny 19. stol. jsou v celém objektu, například schodiště v jižním křídle, cihlová nika v opěrné zdi, schodiště do prvního poschodí hlavní budovy a další. S probíhající rekonstrukcí objektu dochází k objevování nových historicky a umělecky cenných architektonických detailů.

    Pohádka máje

      Ostrovačice proslavil svým částečně autobiografickým románem Pohádka máje spisovatel Vilém Mrštík.

      Tento milostný román zasazený svým dějem do zdejší krajiny inspiroval mnoho tehdejších i pozdějších umělců. Na jeho počest vznikl i památník Helenky u Podkomorské myslivny nebo filmy. Pámátník v Ostrovačicích prezentuje hlavní postavy románu a osobu Viléma Mrštíka.

      Ostrovačice jsou dobrým výchozím bodem pro výlet k Podkomorské myslivně, Helenčině studánce a Ríšově studánce.

      Deska z roku 1990 věnovaná Vilému Mrštíkovi je umístěna na budově základní školy. Pamětní deska Karla Želenského byla odhalena rok po umělcově smrti (1936) na budově dnešní radnice, v roce 1950 byla přemístěna na jeho rodný dům, později sňata a uskladněna a roku 1993 byla opět umístěna na čelní stěnu úřadu městyse. 

      Pomník Emilie Topinkové – Dočkalové, socha Helenky

      V poslední řadě na levé straně místního hřbitova se nachází hrob „první Helenky“ z Mrštíkovy Pohádky máje, jak uvádí nápis na mramorovém náhrobku. U nedaleké Podkomorské myslivny byla roku 1949 odhalena socha Helenky od akademického sochaře Emila Hlavici. 

      Těžní věž dolu Simson

        Nádherná kovová konstrukce se secesními prvky upoutá pozornost na první pohled. Bez její fotografie prostě nemůžete z Mikroregionu Kahan odjet.

        Už v roce 1987 byla těžní věž vyhlášena památkově chráněným objektem a je to jediná technická památka rosicko-oslavavanského uhelného revíru.

        Těžní věž byla dlouho nepřístupná. Pomalu a postupně dochází k jejím opravám v režii xx a se správcem se dá návštěva domluvit. Nebo stačí vyčíhnout, kdy se konají Hornické slavnosti a Simson se výjimečně otevírá na celý den. Uvnitř najdete náčiní a nástroje, které horníci pro svou dennodenní práci potřebovali, vybavení, bez nějž pod zem nesměli. Také kus zkamenělého pravěkého stromu, který vlastně celý kdysi horníci ze štoly vytáhli.

        Uhlí vydával důl v letech 1853 až 1925 a horníci se v něm dostali až do hloubky 625 metrů. Na zbýšovském Láně byl Simson zaražen v roce 1848 těžaři Müllerovými. Na povrch šlo jen uhlí nejlepší kvality, znečištěné se ponechávalo v dole. Dnes obdivovaná kovová konstrukce těžní věže byla vystavěna v roce 1902. Ještě o 40 let dříve (r. 1862) byl zahájen provoz pětikilometrové železniční vlečky na důl Simson ze Zastávky. V letech 1906 - 1913 byly u dolu postupně vybudovány dvě baterie koksoven celkem s 53 komorami a dehtová továrna. Koksovna se stala jednou z nejmodernějších ve střední Evropě. Vyráběl se zde koks, dehet, síran amonný nebo surový benzol. Od roku 1897 odtud putovalo uhlí i vzduchem, pomocí lanové dráhy mezi Simsonem a dolem Františka v Padochově, která byla v provozu zřejmě do roku 1914.

        Roku 1925 bylo důlní pole přiděleno dolům Kukla (Oslavany) a Františka. V roce 1955 je ukončen provoz koksovny a v roce 1987 je důl Simson uzavřen a zasypán.

        Do roku xx byly ve Zbýšově k vidění těžní věže dvě – historická u Simsona a moderní nad dolem Jindřich II., jen kousek od dnešního Muzea průmyslových železnic. Ta šla však kvůli špatnému technickému stavu k zemi, důl je zasypán někdejší hlušinou, zatopen vodou a zašpuntován betonem. Nic to nemění na tom, že se svou hloubkou 1550 metrů šlo o nejhlubší důl ve střední Evropě. Věž už k velkému smutku všech horníků-pamětníků nestojí, ale pokud se vyšplháte na zbýšovskou haldu – dřív kopec uprášené hlušiny, dnes zalesněný kopeček, uvidíte pozůstatky někdejšího obrovského areálu. Krátký, zato prudký výstup na haldu si určitě nenechejte ujít, rozhled do kraje je odtud fajn. Naopak když se z dálky podíváte na haldu, i přes vzrostlé stromy vytušíte cesty, kterými jezdily náklaďáky a vykopanou hlínou ji neustále zvyšovaly.

        Muzeum průmyslových železnic

          V mnoha dolech se k černému zlatu dá dostat jen speciálním minivláčkem. Pokud chcete okusit, jakou cestu horníci podnikali do štol, máte možnost ve zbýšovském Muzeu průmyslových železnic.

          Jízda v maličkých důlních vagóncích na trase Zbýšov – Zastávka a zpět stojí za to a kosti budete mít dost protřepané. Pod zem se už dnes v Mikroregionu Kahan nikdo nedostane, ale jako názorná ukázka to stačí.

          Klidnější jízdu zažijete na stejné trase v tradičnějších historických vagonech tažených parními či dieslovými lokomotivami z vozového parku muzea. Všechny mají jedno společné – zachránili je a zrenovovali dobrovolníci ze zdejšího spolku, milovníci úzkorozchodných železničních vozidel. Práce vykonávají členové neziskovky zdarma ve svém volném čase.

          Spolek vznikl roku 1991 a jeho činnost je sběratelská, dokumentační a prezentační. Muzeum provozuje 30 lokomotiv a desítky vozů odkoupených z celé ČR ze zrušených lomů, cihelen i jiných úzkorozchodných drah zpravidla za cenu šrotu, ve stavu tomu odpovídajícím. Motorové lokomotivy pocházejí z let 1940–1981, parní z let 1913–1951 a elektrické z let 1905–1964.

          Nejstarším exponátem je elektrická lokomotiva Siemens z roku 1905. Základ sbírky tvoří parní lokomotiva BS 80 (ČKD Praha 1951). Po službě v Králodvorských železárnách se dostala do sbírek Národního technického muzea, odkud si ji Muzeum průmyslových železnic pronajalo. Pro zájemce jsou k vidění také různé nákladní vozy a jiné speciální vlaky.

          Úzkorozchodná vozidla připomínají mnohdy hračku či model, přesto jde o plnohodnotné, mnohdy historicky cenné stroje a dopravní systémy průmyslu 19. i 20. století. Zvláštní poezie jejich provozu ale zůstala veřejnosti utajena, protože se většinou nacházely v továrnách, dolech a objektech běžně nepřístupných. Je obecně známo, že návštěvník získá představu o funkci zařízení nejlépe, vidí-li ho v chodu.

          Pak je již krok k přání k onomu zmiňovanému svezení. To je možné na revitalizované vlečce Zastávka – Zbýšov poté, co zde byl změněn rozchod kolejí z 1 435 mm na 600 mm. Zde si můžete zavzpomínat na historii hornictví rosicko-oslavanského uhelného revíru, energetiky i na století páry a vše spojit s výletem historickým vlakem s parní lokomotivou.

          Koleje ze Zastávky do Zbýšova vedly již od roku 1862, kdy zde byla vystavěna vlečka k dolům Anna a Jindřich a určena byla samozřejmě k přepravě vykutaného uhlí.

          Muzeum průmyslových železnic je přístupné každou prázdninovou sobotu od 10 do 18 hodin, jednou vláčky veze diesel, podruhé pára. Dobrovolníci brány areálu otevírají i v další dny roku, třeba u příležitosti Muzejní noci či Hornických slavností, zahájení sezony či speciálních mikulášských jízd a dalších. Vždy je dobré se předem na jejich stránkách informovat, které dny to jsou.

          Návštěva MPŽ je skvělý tip nejen na skvělý rodinný výlet, ale též na celodenní školní výlet, na němž se nebudou nudit ani holky ani kluci.

          Pojďte si užít Mikroregion Kahan!

          MIKROREGION KAHAN

          • Hutní osada 14, 664 84 Zastávka
          • +420 602 126 391
          • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
            web a sociální sítě
          • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
            administrativní záležitosti

          © 2019 Mikroregionu Kahan dso