VÍTE, ŽE?
Světec chrání obec od nepaměti, ale paměti uvádějí, že jednoduchá kaple románského stylu vyrostla pro jeho slávu v roce 1764 a střechu měla šindelovou.
Svoji typickou věžičku získala kaplička na konci 19. století a s ní přibyly i dva zvony, větší zasvěcený sv. Floriánovi, menší Panně Marii. Za první světové války však byly oba zrekvírovány a až po jejím konci se ve věžičce usídlil ocelový zvon, opět dedikovaný ochraniteli obce.
Kaplička bývá otevřena při výjimečných příležitostech, jako je pouť nebo předávání betlémského světla. I proto, že je tak maličká, a tak se ceremoniály církevní i světské přesouvají pod širé nebe – do parčíku u obecního úřadu. Při pouti sem s lidmi putuje i světcův obraz, který dříve zdobil kapli, ale po zrestaurování je pečlivě uschován na úřadě.
Spolu s vížkou vyrostl v roce 1886 u kapličky kamenný kříž. Nechala jej zbudovat paní Marie Šebestová, sestra paní Kateřiny Friedrichové. Ta byla manželkou hostinského Františka Friedricha provozující živnost v domě č.p. 4. V dnešní době se zde nachází Hotel Crlík.
Kaplička s křížkem stojí v nejstarší části Tetčic, jestli je však nejstarší památkou obce, se tak úplně neví. Nejspíš tu byla dřív rozhodně ta nejviditelnější – socha sv. Jana Nepomuckého, která si nelze nevšimnout na kopečku u nádraží. Obec měl světec chránit před povodněmi, kterými občas zahrozil potok Bobrava.
Svatý na skalce: Jak je socha stará, nikdo netuší, ale minimálně v roce 1764 (kdy byla vystavěna kaple) se v mapách v těchto místech objevuje nápis „Za sv. Jánem“. Také není jasné, kde se tu vlastně vzala. Dle některých restaurátorů, kteří na ní v průběhu let pracovali, nejspíš byla dříve součástí mostu a měla úchytky na lucernu. Jiní se zase domnívají, že byla vytvořena přímo pro tetčickou skalku. Rozhodně se shodli na tom, že byla velmi poničena – místní ženy chodily „svatýho Jána“ oprašovat, ale také různě barvit a přikrašlovat, včetně asfaltu.
Nedoporučujeme na skalku šplhat, tak prozradíme, že světcovou roucho je z rakouského vápence a plné maličkých zkamenělých mušliček.
Sochu sv. Jana Nepomuckého doplňuje sousoší Kalvárie – kříž a pylony s reliéfem sv. Jana Evangelisty a Panny Marie. Vyrostly zde v roce 1850 nákladem obce Tečické.
Ano, čtete správně – Tetčické - až do roku 1922 se název obce psal bez prostředního T.
Tetčice v proudu času: Obec Tetčice leží na pokraji přírodního parku Bobrava. Potok, který tudy protéká, dal název i celému geomorfologickému celku - Bobravské vrchovině. V Tetčicích dnes žije přes tisíc obyvatel a katastrem o rozloze přes tisíc pět set hektarů se řadí k největším obcím v okrese Brno - venkov. Většinu území zabírají hluboké listnaté lesy polesí Bučina s nejvyšší horou Herzán, měřící 452 m.n.m.
Archeologické nálezy z doby kamenné a především doby bronzové dokazují, že lidé tu žili už před mnoha tisíci lety. První historicky ověřená zmínka o obci pochází z roku 1240, kdy byly Tetčice věnovány cisteriánskému klášteru „Porta Coeli“ v Předklášteří u Tišnova. Už o více než sto let dříve se v latinském opisu Kosmovy kroniky píše také o vesnici „Tuchssici cum vinea“, i to podle některých historicků mohou být Tetčice.
Velkého rozmachu se Tetčice dočkaly s nálezem černého uhlí v Rosicko-oslavanské pánvi a s příchodem železnice. Ta v půli 19. století spojila region s Brnem a přinesla pracovní příležitosti, mimo jiné i rychlým rozvojem místní pily, která funguje dodnes.
Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!
Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky. Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.
Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.
Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.
Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.
Užijte si Kahan!
