Tetčice, brána do údolí Bobravy.

Výpravu zahrnující i menší turisty zahajte přímo v Tetčicích. Pro cyklisty a odhodlané výletníky je dobré vyrazit až ze Zastávky a od zdejšího informačního centra. Obojí nechť vyrazí směrem na Rosice, cyklisté mohou po silnici nebo zároveň s pěšími k rosické oboře. Tu mohou objet či obejít podél kolejí nebo směrem ke Kratochvilce a rosické Kapli Nejsvětější Trojice. První trasa je rovinka, druhá kopcovitá. Od kaple pak jen seběhnete do Tetčic, rovinatá cesta Rosice – Tetčice vede po skvělé cestě bez aut. Tady si bezpečně užijí i děti na odrážedle a zejména kluci budou nadšení z projíždějících vlaků. Ať to vezmete zespodu nebo z vrchu, skončíte v parku uprostřed obce, kde je hřiště, obchod a v blízkosti restaurace.

„Viditelné“ historie mají Tetčice jen poskrovnu, maličkou kapličku sv. Floriána, sochu sv. Jana nebo kamenné kříže, vše povětšinou z 18. nebo 19. století. Ale jsou krásné a místní si jich velmi váží. Vznik vesnice samotné se datuje už do začátku 12. století, některé zdroje tvrdí, že první písemná zmínka se objevuje už v Kosmově kronice v souvislosti s událostmi roku 1104. Jak moc ale latinský název „Tuchssici cum vinea“ koresponduje s Tetčicemi… každopádně další zmínka z roku 1240 už je jistota.

Ta „neviditelná“ historie ale sahá až do doby kamenné, z níž pocházejí nejstarší archeologické nálezy. Vědci mají Tetčice velmi dobře zmapované, zejména kvůli mohylovým hrobům z mladší doby bronzové, které byly objeveny ve 30. letech 20. století v místě zvaném Na Kříbech. Právě tím směrem, přes koleje, se vydejte. Mohyly velaticko-lužické kultury, abychom byli přesní, už tu nenajdete, ale ulice nesoucí jméno Křiby vás nasměruje k oblíbenému výletnímu cíli – Rybářské baště. Musíte až na konec ulice a pak jen sejdete do údolí a baště, kde je bašta odpočívat. Ještě poměrně nedávno zde byl rybník, ale dnes už se zde nevykoupete. Za to hezky projdete – když půjdete dál podél potůčku, brzy se on i vy napojíte na řeku Bobravu. Dala název celému přilehlému přírodnímu parku, který jen samotný vystačí na celý den. A právě tam míří naše kroky.

Stačí přejít koleje, pozorně i silnici Tetčice – Střelice a vnořit se do hlubokých lesů. Kdo už má výletování dost, může se po cyklostezce vrátit do Tetčic, ale byla by to velká škoda. Stojíte totiž přímo pod kopcem Bučín, jehož vrcholek je vidět z mnoha míst mikroregionu a celkem dobře funguje jako orientační bod. Nahoře ční několik vysoko vzrostlých stromů listnáčů, které z dálky vypadají poněkud neučesaně a – tohle se Tetčickým nebude moc líbit – v některých dalších obcích se jim říká hrůzostromy. Ale to je jen neškodná legrace a popichování, protože Bučín a celé území kolem Bobravy jsou krásné. Takže můžete okamžitě „hore vrchom“ od silnice, nebo po žluté turistické značce, ale to se musíte vrátit až do Tetčic.

Dát si na poměrně krátké trase převýšení 144 metrů se vyplatí. Bučín oplývá tajemnem. Nacházejí se zde zbytky hradu pánů z Tetčic. Nebo možná hradiště, to se přesně neví. Na dnes zalesněných stráních se kdysi pěstovalo víno. Svědkem zřejmě nejvypjatějších momentů bylo místo za druhé světové války. Bučín byl útočištěm vojáků, dodnes jsou zde patrné zákopy a na některých stromech najdete nápisy vyryté právě bojujícími muži.

Dalších možností je několik. Buď prostě lesem seběhnout dolů do Tetčic, pokud se vám nechce po značce, ztratit se nemáte kde. Určitě se odměňte skvělým jídlem, jak bylo zmiňováno na začátku. Nebo si výlet ještě protáhněte dál do nitra přírodního parku a nechte se žlutou zavést až za Omice. Ale to už je kus cesty, za to se z Omic můžete svést vlakem do Tetčic nebo Zastávky. Modrá značka vás od Bučínské hájenky zase navede na Neslovice nebo Hlínu, přímo k Menšíkově rozhledně. Záleží jen na vás.