Ostrovačice jsou z pohádky.

Do Ostrovačic a jejich okolí se vyplatí zajít. Pro pěší je nejlepší od RIC v Zastávce vyrazit na Říčany přes Okrouhlík a užít si lesy (viz kapitola Říčany). Cyklisté je budou následovat, nebo zvolí silnice přímo do Ostrovačic. Ta za Rosicemi je svým provozem celkem příjemná, navíc na větší části cesty je dokonce zakázán vjezd automobilům. Sraz je u kostela.

Jeho románské základy pochází už z 12. století, první datovaný údaj o území Ostrovačic dokonce z roku 1048. Ale lidé zde žili už tisíce let předtím. Nedávno se dokonce v Ostrovačicích našly unikátní nálezy patřící k – citujeme archeology – „šáreckému stupni kultury s lineární keramikou“, na nimiž jásají – jde o nejzápadnější nález této kultury vůbec a datuje se až do doby 8 tisíc let před naším letopočtem. Při velkých opravách hlavní silnice byly odkryty hroby z 10. i 15. století a nouze není o artefakty z druhé světové války.

Ostrovačice byly dlouhá staletí navázány na rajhradské benediktiny, byla zde fara s odpočinkovou prelaturou, jejíž přístavbu nejspíš navrhoval slavný Santini. V každé obci je zajímavé sledovat domy s nejnižšími a tedy nejstaršími popisnými čísly, ostrovačický dům č. 1 má krásná gotická okna. Připomínek své dlouhé historie má městys (toto označení, kterým se Ostrovačice pyšnily od roku 1842, jim bylo navráceno v roce 2006) hodně – nezapomeňte se projít k pamětním křížům nebo pomníkům obětem válek.

Pokud žízníte a hladovíte, příležitostí máte několik. Kdyby se vám nechtělo do restaurace, ve všední dny je k dispozici obchod. Podobně jako v Neslovicích jej začala provozovat obec, protože jinak by byl krám zavřen. A pak už se vnořte do Podkomorských lesů, jejichž zkoumání je na samostatnou výpravu, takže zejména s malými dětmi je asi lepší dojet přímo do Ostrovačic.

Začněme romantikou, láskou, ale také zradou a velkou tragédií. Tak se jednoduše dá shrnout Pohádka máje, kterou vystavěl Vilém Mrštík a nechal se inspirovat příběhy Emilie Topinkové a Heleny Nováčkové. Poznal je jako malý chlapec, když v Ostrovačicích pobýval. Knižní verze mluví o láskou omámené Helence ke studentovi Ríšovi, který sice city opětuje, ale pak - když dosáhne svého a odjede zpět do velkého města - nějak zapomene a Helenka zradu nepřežije. Zdejší lesy hrají v příběhu zásadní roli, a tak své putování májovou romancí začněte v hájovně, kde Helenka bydlela se svým tatínkem, přes Helenčinu studánku až nad Brněnskou přehradu ke studánce Ríšově. Je to pěkný zhruba patnáctikilometrový okruh. Pokud se vám nechce knížka číst, tak aspoň koukněte na film s Natašou Golovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích. Svůdníka a bídáka hrál tak dobře, že mu Ostrovačičtí nabídli čestné občanství.

A teď něco pro pány. Jen kousek od Ostrovačic a od hájovny přes Kopeček (tak se tamní vrchol opravdu nazývá) narazíte na ryze novodobou záležitost – Masarykův okruh. Vyhlášený je zejména srpnovou motocyklovou Velkou cenou, ale vytížený je přes celý celý rok. Řev motorů se často nese celou oblastí a hukot z kempů při MotoGP je slyšet třeba až do Zbýšova. Kromě toho, že dnešní okruh spadá částečně do ostrovačického katastru, ten původní v letech 1930 – 1937 přímo přes Ostrovačice vedl. A když jste chtěli na tomto úseku závody sledovat „na stání“, dali jste 15 korun. Okruh se dá celý obejít, ale lepší je to určitě na kole. Plno historických fotek z motocyklových závodů najdete v hostinci U Nedbálků.

Od okruhu se dá sejít k místu, kterému se říká Cikánka, a jsme u těch zmiňovaných trpaslíků. Opravdu tu jsou, v Trpaslíkově. Postavičky sem místní chodí na jaře budit a na podzim uspávat. Fakt. Pokud se Ostrovačičtí totiž něčím opravdu vyznačují, tak je to humor a nadšení pro spolkový život. Takže jedni si dělají legraci s trpaslíky, další cvičí, jiní velmi úspěšně ochotničí, je toho dost a dost. Divadlo a umění Ostrovačicemi hýbe už tradičně – narodil se zde významný prvorepublikový herec Karel Želenský, hudební skladatel Zdeněk Pololáník. A ještě k těm trpaslíkům – prosím žádného si na památku neodnášejte.