Tipy na výlety za hornickými zajímavostmi najdete zde

Reportáž z rozšiřování expozice

Už v roce 1987 byla těžní věž vyhlášena památkově chráněným objektem a je to jediná technická památka rosicko-oslavavanského uhelného revíru.

Těžní věž byla dlouho nepřístupná. Pomalu a postupně dochází k jejím opravám v režii Vlastivědného spolku Zbýšov a se správcem se dá návštěva domluvit. Nebo stačí vyčíhnout, kdy se konají Hornické slavnosti a Simson se výjimečně otevírá na celý den. Uvnitř najdete náčiní a nástroje, které horníci pro svou dennodenní práci potřebovali, vybavení, bez nějž pod zem nesměli. Také kus zkamenělého pravěkého stromu, který vlastně celý kdysi horníci ze štoly vytáhli.

Uhlí vydával důl v letech 1853 až 1925 a horníci se v něm dostali až do hloubky 625 metrů. Na zbýšovském Láně byl Simson zaražen v roce 1848 těžaři Müllerovými. Na povrch šlo jen uhlí nejlepší kvality, znečištěné se ponechávalo v dole. Dnes obdivovaná kovová konstrukce těžní věže byla vystavěna v roce 1902. Ještě o 40 let dříve (r. 1862) byl zahájen provoz pětikilometrové železniční vlečky na důl Simson ze Zastávky. V letech 1906 - 1913 byly u dolu postupně vybudovány dvě baterie koksoven celkem s 53 komorami a dehtová továrna. Koksovna se stala jednou z nejmodernějších ve střední Evropě. Vyráběl se zde koks, dehet, síran amonný nebo surový benzol. Od roku 1897 odtud putovalo uhlí i vzduchem, pomocí lanové dráhy mezi Simsonem a dolem Františka v Padochově, která byla v provozu zřejmě do roku 1914.

Roku 1925 bylo důlní pole přiděleno dolům Kukla (Oslavany) a Františka. V roce 1955 je ukončen provoz koksovny a v roce 1987 je důl Simson uzavřen a zasypán.

Do roku 2015 byly ve Zbýšově k vidění těžní věže dvě – historická u Simsona a moderní nad dolem Jindřich II., jen kousek od dnešního Muzea průmyslových železnic. Ta šla však kvůli špatnému technickému stavu k zemi, důl je zasypán někdejší hlušinou, zatopen vodou a zašpuntován betonem. Nic to nemění na tom, že se svou hloubkou 1550 metrů šlo o nejhlubší důl ve střední Evropě. Věž už k velkému smutku všech horníků-pamětníků nestojí, ale pokud se vyšplháte na zbýšovskou haldu – dřív kopec uprášené hlušiny, dnes zalesněný kopeček, uvidíte pozůstatky někdejšího obrovského areálu. Krátký, zato prudký výstup na haldu si určitě nenechejte ujít, rozhled do kraje je odtud fajn. Naopak když se z dálky podíváte na haldu, i přes vzrostlé stromy vytušíte cesty, kterými jezdily náklaďáky a vykopanou hlínou ji neustále zvyšovaly.

Videovýlet ZDE